Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3061/2017

27 Cdo 3061/2017-96

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Z. Z, zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 16/13, PSČ 370 01, proti žalované H. F., o zaplacení 1.342.830 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. -62, takto:Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. -62, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2014, č. j. -45, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Žalobkyně byla ke dni 3. 11. 2009 členkou Stavebního bytového družstva České Budějovice, identifikační číslo osoby 00037745 (dále též jen „bytové družstvo“), s právem nájmu bytu č. 7, o velikosti 1+3, umístěného ve druhém podlaží domu, v Č. (dále jen „byt“).

2) Dne 3. 11. 2009 uzavřela žalobkyně (jako převodkyně) s žalovanou (jako nabyvatelkou) písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností vyplývajících z členství v bytovém družstvu (dále též jen „dohoda“). Bytovému družstvu byla dohoda předložena 4. 11. 2009.

3) V dohodě se žalovaná zavázala, že „umožní převodkyni v tomto převedeném bytě doživotní bydlení a užívání celého bytu bez omezení a v případě, že se stane vlastníkem bytu, zřídí převodkyni věcné břemeno ve stejném rozsahu dle příslušných ustanovení vkladem do katastru nemovitostí“.

4) V článku 2 dohody si strany ujednaly, že žalovaná (v případě, že nastane jedna ze zde vymezených situací) opatří žalobkyni s jejím výslovným souhlasem samostatný náhradní byt (v článku specifikovaných parametrů).

5) Dále žalobkyně a žalovaná v článku 3 dohody prohlásily, že „provedly vzájemné majetkové vypořádání, nemají vůči sobě žádné finanční nároky a žádají, aby s účinností této dohody byly - zůstatková hodnota členského podílu k dr. bytu ve výši 29.368 Kč a jiná majetková účast ve výši 51.493 Kč přepsány na nabyvatelku“.

6) Dohodou ze dne 14. 1. 2010 převedla žalovaná práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu (vztahující se k bytu) na nabyvatele V. H. aj. H.

7) Žalobkyně (žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 1. 11. 2013), tvrdíc, že dohoda je absolutně neplatná, neboť neobsahuje ujednání o ceně či způsobu jejího určení, se na žalované domáhá zaplacení částky 1.342.830 Kč, jež dle žalobkyně představuje hodnotu „převáděného“ členského podílu.

8) Žalobkyně a žalovaná v době podání žaloby bydlely na shodné adrese v Č.

Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož dohoda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platně. Soud žalobkyni přisvědčil, že majetkové vypořádání není v dohodě uvedeno výší finanční částky. Na rozdíl od žalobkyně však soud spatřoval ujednání o „úplatě“ za převod členských práv a povinností v dohodě o doživotním bydlení a užívání bytu, kterou žalovaná, s ohledem na shodnou adresu žalobkyně a žalované v době zahájení řízení v projednávané věci, dodržela (a stále dodržuje).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dohoda je platná, přestože cena v ní není výslovně uvedena. Při posuzování dohody a jejích náležitostí je třeba dle názoru odvolacího soudu přihlédnout k „formulářové“ podobě dohody, jakož i k „laické“ povaze smluvních stran. Na ujednání v dohodě tak nelze klást stejné požadavky, jako na právní jednání činěná mezi podnikateli.

Vycházeje z této úvahy odvolací soud konstatoval, že žalobkyně a žalovaná si zvolily za převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu způsob úhrady formou umožnění doživotního bydlení. Dodržením tohoto ujednání (byť v jiném bytě) se žalobkyni dostalo majetkové kompenzace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále též jen „ “), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky platnosti smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu.

Dovolatelka, citujíc usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2012“), zdůrazňuje, že v případě úplatnosti převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu (jež v projednávané věci vyplývá ze znění článku 3 dohody) je obligatorní náležitostí smlouvy stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.

Výklad zastávaný odvolacím soudem dovolatelka považuje za „zcela nelogický“, neboť bydlení měla zajištěno již před převodem, a to v družstevním bytě. Dohodou se pak „změnilo toliko to, že přišla o družstevní podíl ve stavebním družstvu“. Ujednání o umožnění doživotního užívání bytu mohlo dle dovolatelky výši ceny za převod podílu pouze ovlivnit, ale nelze je zaměňovat se samotným určením ceny.

Dovolatelka je tak přesvědčena, že v řízení přezkoumávaná dohoda v rozporu s jí citovanou judikaturou neobsahuje stanovení ceny či alespoň způsobu jejího určení, a z toho důvodu je tato smlouva absolutně neplatná.

Dovolání je přípustné podle , a to k řešení dovolatelkou otevřené otázky týkající se výkladu dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Rozhodné hmotné právo se podává z a 3 věty první , , účinného od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle , (dále jen „obč. zák.“), a , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“).

Z § 230 obch. zák. se podává, že převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

Podle § 269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

Protože smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu není v obchodním zákoníku upravena jako samostatný smluvní typ, jde o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. [srov. též § 261 odst. 3 písm. b) obch. zák.].

Nejvyšší soud již v dovolatelkou citovaném R 31/2012 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je ke vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. ).

V projednávané věci je ze znění článku 3 dohody - v němž strany prohlásily, že provedly vzájemné majetkové vypořádání - zjevné, že se mezi žalobkyní a žalovanou jednalo o převod úplatný [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. ].

Ujednání o právu doživotního užívání bytu, byť zaznamenané na téže ě jako smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, zakládá mezi smluvními stranami svébytný závazkový právní vztah, který - s přihlédnutím k jeho obsahu - nelze považovat za závazek vyplývající (bez dalšího) ze smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ( obch. zák.).

Ve skutečnosti jde o (samostatnou) dohodu o zřízení práva doživotního užívání bytu; vůle smluvních stran při jejím sjednání totiž nesměřovala k úpravě některé z obsahových složek (náležitostí) převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, nýbrž k uspořádání bytových poměrů účastníků smlouvy o převodu členských práv a povinností pro dobu po realizaci zmíněného převodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. ).

Jinými slovy, dohodu o doživotním užívání bytu nelze (bez dalšího) - s ohledem na účel tohoto ujednání - považovat za stanovení ceny za převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu či způsob určení této ceny.

Dovodil-li odvolací soud, že žalobkyně a žalovaná si v dohodě sjednaly jako úplatu oprávnění žalobkyně na doživotní užívání bytu, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadený rozsudek odvolacího soudu podle zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V další fázi řízení soud prvního stupně neopomene vzít do úvahy judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se účastníci písemně uzavřené smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu - je-li z obsahu smlouvy zjistitelné, že šlo o převod úplatný - mohou dohodnout o formě a výši úplaty ústně (k tomu srov. R 16/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Pokud by soud přesto dospěl k závěru, že dohoda je (například pro absenci stanovení ceny nebo způsobu jejího určení) neplatná, posoudí žalobou uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu