Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3650/2023

27 Cdo 3650/2023-355

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky K. M., zastoupené Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, PSČ 466 01, za účasti 1)H. S., zastoupené JUDr. Bc. Štěpánem Maškem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 939/21a, PSČ 466 01, a 2)Stavebního bytového družstva LIAZ, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Želivského 3993/13, PSČ 466 05, identifikační číslo osoby 00042226, zastoupeného Mgr. Radkem Šimonkou, advokátem, se sídlem v Chrastavě, Bílokostelecká 186, PSČ 463 31, o určení vlastníka členského podílu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání H. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. -314, takto:

Odůvodnění:

[1] Návrhem ze dne 16. 8. 2013 podaným u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou se navrhovatelka domáhala jednak určení vlastnického práva k členskému podílu ve Stavebním bytovém družstvu LIAZ (dále jen „družstvo“), se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu č. 16 o velikosti 1+5 v 8. podlaží domu č. p. XY na adrese XY (dále jen „byt“), jednak, aby H. S. byla uložena povinnost vydat navrhovatelce v návrhu specifikované movité věci.

[2] Řízení bylo původně vedeno u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 6. 2017, č. j. -135. Tento rozsudek byl k odvolání navrhovatelky usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2018, č. j. -153, v části o určení vlastnického práva k členskému podílu, zrušen a věc byla v tomto rozsahu postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. Okresní soud v Jablonci nad Nisou na to usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. -173, návrh o určení vlastnického práva k členskému podílu v družstvu vyloučil k samostatnému řízení.

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. -261, určil, že navrhovatelka je vlastníkem členského podílu v družstvu (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).

[4] Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavé usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. -179, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[5] K odvolání H. S. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, výrok III. a IV. změnil co do náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

[6] Proti usnesení odvolacího soudu podala H. S. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v 238a a není přípustné ani podle

[7] Dovolatelka namítá, že napadené usnesení spočívá na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice – posuzováno podle obsahu dovolání – platnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností v družstvu ze dne 18. 7. 2011 (dále jen „smlouva“). Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle něhož je smlouva absolutně neplatná pro její neurčitost, jelikož neobsahuje podstatné náležitosti tohoto právního jednání, konkrétně určení, zda jde o převod úplatný či neúplatný. K tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. a usnesení ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč. (dále jen „R 16/2010“), ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. , a ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. .

[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k platnosti smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. v režimu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se podává:

1) Dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu lze platně uzavřít i ústně.

2) Otázkou, zda může být smlouva, pro kterou zákon nestanoví nebo některou ze smluvních stran není požadována písemná forma, uzavřena zčásti písemně a zčásti ústně, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. , v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zásadně není vyloučeno, aby účastníci uzavřeli smlouvu zčásti písemně a zčásti ústně.

3) Uvedený závěr se plně prosadí také ve vztahu ke smlouvám o převodech členských práv a povinností v bytových družstvech, neboť platí, že účastníci písemně uzavřené smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu smí výši či formu úplaty dohodnout ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod úplatný.

4) Ačkoli tedy platí, že jednou z obligatorních obsahových náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný, je nutné respektovat, že v písemné části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně (a této okolnosti je také třeba přizpůsobit dokazování, které je v řízeních o určení členství v bytových družstvech ovládáno vyšetřovací zásadou).

Srovnej R 16/2010 a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. , sp. zn. , ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. a ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. .

[9] Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že výkladem právního jednání, ani se zřetelem ke všem okolnostem a následnému chování stran, nebyla zjištěna skutečná vůle stran ohledně určení, zda se mělo jednat o převod úplatný, či neúplatný. Dospěl-li za těchto okolností odvolací soud k závěru o neplatnosti smlouvy pro absenci podstatné obsahové náležitosti podle obch. zák. ve spojení s , (dále jen „obč. zák.“), je tento závěr plně v souladu s citovanou judikaturou.

[10] Tvrdí-li dovolatelka, že šlo o převod úplatný na základě prohlášení o vzájemném vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu, které bylo součástí smlouvy, zpochybňuje tím skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí a podle něhož smyslem tohoto prohlášení v poměrech projednávané věci nebylo vyjádřit úplatnost převodu, ale vypořádat vztahy mezi stranami smlouvy (mezi dovolatelkou a navrhovatelkou) na straně jedné a družstvem na straně druhé. Potud jde o situaci odlišnou od té, která byla posuzována v R 16/2010.

[11] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

[12] Ve zbývajícím rozsahu představuje dovolání toliko polemiku se skutkovými zjištěními a právními závěry odvolacího soudu (ohledně vydržení práva, jednání dovolatelky v rozporu s dobrými mravy, právního důvodu bydlení navrhovatelky nebo přispívání navrhovatelky na náklady bydlení), nicméně dovolatelka žádným způsobem neformuluje, v čem spatřuje naplnění podmínek zakládajících přípustnost dovolání.

[13] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, že postupoval v rozporu se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí a že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, poukazuje na údajné vady řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v , aniž by v souvislosti s tím otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tyto námitky tak dovolání přípustným nečiní.

[14] O návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. .

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu