Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 954/2018

-119

USNESENÍ

SLAVIA CAPITAL Group, a.s.

I. B.

, pro 230 830,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2017, č. j. -88, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2017, č. j. -88, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. srpna 2017, č. j. -63, který zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu ze dne 14. května 2011, č. j. -19. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ) - dále též jen „ “, neboť dohledávání majetku povinného dosud nebylo ukončeno, a návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je tak předčasný.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně se odchýlili od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť rozhodly toliko na podkladě paušálního tvrzení o věku povinného, aniž požadovaly od soudního exekutora jakékoli informace o zjištěném majetku, přičemž probíhající exekuce nezajistila ani po letech žádný postižitelný majetek a vyžádaná zpráva od soudního exekutora neposkytovala dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení , tj. kdy průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. , ze dne 27. října 2010, sp. zn. , ze dne 26. března 2008, sp. zn. , ze dne 17. června 2015, sp. zn. , ze dne 25. května 2016, sp. zn. , či ze dne 31. října 2012, sp. zn. ), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. ).

Nejvyšší soud ve výše uvedené judikatuře opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 8. srpna 2017 (č. l. 67 spisu), podle kterého povinný dosud ničeho neuhradil, nebyl zjištěn žádný majetek povinného a soudní exekutor provádí pravidelné lustrace majetku povinného a to minimálně v půlročních intervalech. S ohledem na věk povinného lze předpokládat, že bude výdělečně činný a bude schopen dlužnou pohledávku uhradit.

Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze přisvědčit tvrzení dovolatele, že ustanovení nelze bez dalšího vykládat tak, že osoba ve věku osoby výdělečné činné nemá šanci se úspěšně domáhat zastavení exekuce z důvodu citovaného ustanovení, a že exekuci nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. , a ze dne 22. března 2017, sp. zn. ), ale s přihlédnutím k dostatečným možnostem pracovních příležitostí na trhu práce (což je dovolacímu soudu známo z veřejně dostupných informací) je na soudním exekutorovi, aby průběžně majetek povinného zjišťoval. Teprve v případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.

Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení zde (nyní) nebyl dán.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu