Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 443/2018

-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. Č., R., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova č. 304/12, proti povinným 1) R. J., B. n. S., zastoupenému Mgr. Marcelem Moštěkem, advokátem se sídlem v Brně, Renneská třída č. 393/12, 2) R. M., B., a 3) M. M., J., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2017, č. j. -204, takto:

Dovolání povinného 1) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. března 2017, č. j. -204, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2015, č. j. -149, změnil tak, že návrh povinného 1), aby exekuce nařízená usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2011, č. j. -24, byla podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastavena, se zamítá.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 1) v celém rozsahu dovoláním, v němž mimo jiné namítá, že se odvolací soud svým usnesením odchýlil v otázce řádné specifikace skutečností, na nichž se zakládá plnění obsažené v exekutorském zápisu, od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2016, č. j. . Uvedl, že půjčka je tzv. reálným kontraktem. O půjčce lze proto hovořit až tehdy, když je dlužníkovi odevzdán předmět půjčky. V exekutorském zápise je uvedeno, že dne 1. listopadu 2007 byla mezi oprávněným a povinnými uzavřena ústní smlouva o půjčce, na základě které měla být povinným dne 12. listopadu 2007 předána částka 5 250 000 Kč. Mimo jiné z výdajového dokladu ze dne 5. listopadu 2007 měla být částka vyplacena v hotovosti. Výše zmíněná půjčka v exekutorském zápisu není nijak specifikována. I přesto odvolací soud dovodil, že se jednalo o sumu několika blíže neurčených dřívějších půjček povinných vůči oprávněné. V řízení před soudem prvního stupně však podle dovolatele bylo jednoznačně prokázáno, že žádná taková půjčka mezi oprávněným a povinnými nevznikla. Samotná řádná specifikace skutečností, na nichž se plnění obsažené v exekutorském zápisu zakládá, je přitom nezbytnou náležitostí exekutorského zápisu ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“). Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení odvolací soudu změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2011, č. j. -24, se zastavuje, popřípadě, aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ) a, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. ). Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto požadavkům dovolatel nedostál. Dovolatel v dovolání především netvrdí skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení, když podstata jeho námitek spočívá v nesouhlasu dovolatele se skutkovými závěry odvolacího soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. Přípustnost dovolání ze shora uvedeného důvodu nemůže založit ani odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , neboť jsou na předmětnou věc nepřiléhající, stejně jako ani odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. . Ve zmíněném usnesení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „nebyly-li rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti – exekučním titulu určitě a jednoznačně identifikovány, přičemž pouhý odkaz na „smlouvu o půjčce“ bez bližšího specifikování této smlouvy například datem jejího uzavření apod. nestačí, nelze exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti považovat za materiálně vykonatelný, tj. za způsobilý exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.“ V posuzované věci je exekučním titulem exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž oprávněný s povinnými v článku prvním prohlásili, že „dne 1. 11. 2017 (slovy: prvního listopadu roku dvatisícesedm) byla mezi nimi zavřena ústní smlouva o půjčce, na jejímž základě věřitel půjčil společně a rozdílně dlužníkům č. 1, č. 2 a č. 3, do 30. 11. 2010 (slovy: třicátého listopadu roku dvatisícedeset) částku ve výši 5.250.000,- Kč (slovy: pětmilionůdvěstěpadesáttisíckoručeských). Půjčka se uskutečnila dnešního dne plněním vypůjčené částky dlužníku č. 1, dlužníku č. 2 a dlužníku č. 3, kteří výslovně potvrzují, že peněžní prostředky ve výši 5.250.000,- Kč (slovy: pětmilionůdvěstěpadesáttisíckoručeských) dnešního dne převzali“. Právní důvod plnění je v exekučním titulu vymezen jak určením data, tak i formou uzavření smlouvy o půjčce, tzn. v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu, a není důvod, aby se v tomto směru dovolací soud od své rozhodovací praxe odchýlil.

S ohledem na výše uvedení proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řád).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 3. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu