Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5847/2017-386

32 Cdo 5847/2017-386

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Fotbalového klubu Bohemians Praha a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Politických vězňů 1511/5, identifikační číslo osoby 27244903, zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1511/5, proti žalované STES a.s., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kozí 915/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49704516,zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 6 144 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2017, č. j. -369, takto: Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k návrhu žalobkyně podanému v průběhu odvolacího řízení s odkazem na (dále jen „ “) rozhodl, že namísto obchodní společnosti Fotbalový klub Bohemians Praha a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Politických vězňů 1511/5, identifikační číslo osoby 27244903, bude v řízení dále pokračováno s obchodní společností MK holding s.r.o., se sídlem v Praze 9, Černý Most, Ocelkova 643/20, identifikační číslo osoby 27152430, jako s účastnicí na straně žalující.

Podle posouzení odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně po zahájení řízení smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 23. 5. 2016 převedla práva a povinnosti, o něž jde v souzené věci, na obchodní společnost MK holding s.r.o. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že s ohledem na smluvní zákaz postoupení, který si účastnice řízení sjednaly ve Smlouvě o realizaci audiovizuálních a rozhlasových práv, práva na využití ploch a práv pro generálního obchodního partnera ze dne 22. 6. 2009 a ve Smlouvě o realizaci audiovizuálních a rozhlasových práv a práva na využití reklamních ploch v soutěžním ročníku 2012/2013 ze dne 29. 6. 2012, je smlouva o postoupení pohledávky neplatná a žalovaná pohledávka tak na společnost MK holding s.r.o. nepřešla. Vysvětlil, že při rozhodování o návrhu podle nelze zacházet do otázek věcné legitimace; soud pouze zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda s ní právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti, zda opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva či povinnosti. Otázkou, zda účastník skutečně je nositelem tvrzeného práva či povinnosti, popřípadě zda takové právo či povinnost přešlo na jiného, se nezabývá, neboť se týká věci samé

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci podle

Dovolatelka namítá, že odvolací soud posoudil otázku procesního nástupnictví nesprávně. Vytýká mu, že rozhodnutí o procesním nástupnictví založil na právní skutečnosti – na smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a společností MK holding s.r.o., která však není způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Je tomu tak proto, že tato smlouva je absolutně neplatná, neboť účastnice řízení v předmětných smlouvách výslovně vyloučily možnost postoupení nároků z těchto smluv, o něž jde v souzené věci, na třetí osoby.

Dovolatelka se rovněž domnívá, že právní úprava procesního nástupnictví a její výklad představují zásah do ústavně zaručených práv žalované strany, zejména do jejího práva na spravedlivý proces, jelikož jí odnímá účinnou ochranu před šikanózním jednáním žalobců a klade na ni přehnané požadavky k ochraně vlastních práv. Poukazuje na to, že žalobci mají možnost účinně zneužívat institut procesního nástupnictví za účelem vyhnutí se povinnosti hradit protistraně náklady řízení a právního zastoupení. Tvrdí, že navzdory možnosti soudů nepovolit procesní nástupnictví na základě , je tato možnost v judikatuře soudů koncipována velmi restriktivně a je přípustná pouze ve výjimečných případech. Akcentuje, že pro žalovanou stranu je téměř nemožné prokázat, že takové postoupení představuje zneužití procesní úpravy.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 čl. II části první přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ); není však důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení platí obdobně (odstavec 3).

Podle v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ), je i smlouva o postoupení pohledávky uzavřená podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (účinného do 31. 12. 2013), resp. podle a násl. , , v platném znění.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci), že při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo ( ), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle , nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil též například v usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. . V intencích těchto závěrů Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovozuje, že při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle nelze zkoumat platnost smlouvy o postoupení (srov. například usnesení ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Založila-li proto dovolatelka nesouhlas s právním posouzením věci ze strany odvolacího soudu na argumentaci, že předmětnou smlouvu o postoupení pohledávek nelze považovat za právní skutečnost, která by měla za následek převod nebo přechod práva, neboť je pro sjednaný zákaz postoupení absolutně neplatná, je tato její námitka z pohledu aplikace irelevantní a nelze se jí proto jakkoli zabývat.

Pokud pak dovolatelka v další části dovolání podrobila kritice právní úpravu procesního nástupnictví a ve své úvaze poukazovala na zcela výjimečné nepovolování procesního nástupnictví soudy postupem podle , nejde v tomto směru o řádné vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci způsobem podle Nadto dovolací soud v této souvislosti připomíná, že je v dovolacím řízení vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů a že jeho správnost (úplnost) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Pokud se tedy ke dni rozhodování odvolacího soudu o návrhu podle z obsahu spisu žádné skutečnosti naznačující možnost zneužití postoupení pohledávky za účelem zajištění případné nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení nepodávají, není jakákoli úvaha o možné aplikaci oprávněná a odvolací soud se od ustálené soudní judikatury (srov. například již cit. R 46/2012) neodchýlil.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že právnímu posouzení odvolacího soudu nelze – v rámci dovolacího přezkumu vymezeného dovolacími námitkami – ničeho vytknout, jestliže v posuzované věci návrhu žalobkyně podle vyhověl na základě zjištění, že po zahájení řízení byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, která je předmětem řízení a že postupník se svým vstupem do řízení na místo žalobkyně vyslovil souhlas, a zkoumáním platnosti smlouvy o postoupení pohledávky se nezabýval.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. větu druhou ), dovolání podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 5. 3. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu