Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3015/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pelhřimově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2005 (v písemném vyhotovení uvedeno nesprávně 5. června 2005), č. j. -72, uložil žalované povinnost vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku nemovitosti - objekt čp. 16 v části obce Ch., stavební parcely č. 7/1 a č. 7/2 a pozemkové parcely č. 14/1, č. 14/2, č. 16/1 a č. 16/2 v obci M., k. ú. Ch. u K. n. L.;  dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

V průběhu odvolacího řízení vedeného k odvolání žalované podala žalobkyně „F. C. G., a. s.“ 15. 10. 2008 prostřednictvím soudu prvního stupně „návrh na záměnu účastníka podle “, s tím, že shora specifikované nemovitosti prodala kupní smlouvou uzavřenou 27. 6. 2008 „E. G., s. r. o.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka Tábor (dále „odvolací soud“) k uvedenému návrhu usnesením ze dne 14. listopadu 2008, č. j. -112 rozhodl, že „na místo dosavadního žalobce F. C. G., a. s. se sídlem P., vstupuje do řízení společnost E. G., s. r. o. se sídlem v P. 1.

Následoval další návrh na záměnu účastníka řízení (ve skutečnosti na připuštění procesního nástupnictví), podaný u odvolacího soudu žalobkyní „E. G., s. r. o.“ s odůvodněním, že tato společnost prodala předmětné nemovitosti kupní smlouvou uzavřenou 5. 2. 2009 „společnosti G., s. r. o., se sídlem v H. P.“.

Odvolací soud poté usnesením ze dne 22. dubna 2009, č. j. -146, rozhodl, že „na místo dosavadního žalobce E. G., s. r. o., se sídlem R. 102, vstupuje do řízení společnost G., s. r. o., se sídlem H. P., H. 14“. Vyšel z obsahu kupní smlouvy uzavřené 5. 2. 2009 „s doložkou vkladu Katastrálního úřadu pro V.“ a odkázal na a 2 s  konstatováním, že byly splněny všechny podmínky pro postup podle včetně souhlasu společnosti, jež má do řízení místo žalobkyně vstoupit.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odůvodněním, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že opakovanými návrhy na záměnu účastníků zneužívají žalobkyně a „nově do řízení vstupující subjekt  právo k tomu, aby zastřeli a ztížili možnost jejího syna, jako původního vlastníka“ nemovitostí „k domožení se práva na určení neplatnosti původní kupní smlouvy“ uzavřené „mezi ním a společností G., s. r. o.“ Vše podle jejího názoru nasvědčuje podvodnému jednání, neboť společnosti mění statutární zástupce, svoje sídla, prodávají svoje obchodní podíly a stále převádějí vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v  a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odst. 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (, 2 ).

Na právní nástupnictví podle nemá vliv skutečnost, zda sporné právo na účastníka skutečně přešlo; v opačném případě by totiž soud musel spolu s řešením nástupnictví jako předběžnou otázku posoudit, zda sporné právo skutečně existuje (podmínkou platného převodu práva je jeho existence). Proto soud v řízení pouze zkoumá, zda „nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení“; platnost tohoto úkonu nelze při posuzování procesního nástupnictví, ke kterému dochází na návrh z důvodu singulární sukcese, zkoumat. Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. , Právní rozhledy č. 14/2008, se uvádí: „Návrhu na realizaci procesního nástupnictví lze vyhovět, jsou-li prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala po zahájení řízení. Soud zkoumá, zda tato právní skutečnost je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které měly být převedeny nebo měly přejít na jiného, existují, nebo že opravdu na jiného přešly nebo byly převedeny, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé, nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví“. Pokud by tedy tvrzení žalované byla prokázána a soud by učinil závěr o neplatnosti převodů, nebylo by již z tohoto důvodu možno žalobě nabyvatele (současného žalobce) vyhovět.

Proto je námitka, že převody, na jejichž základě dochází k procesnímu nástupnictví, nejsou platné, nevýznamná.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v  tedy v posuzované věci není dán.  Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Proti tomuto rozhodnutí  není  opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. října 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu