Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4520/2017-509

21 Cdo 4520/2017-509

U S N E S E N Í

J. K.

Dětskému domovu Uherské Hradiště,

se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad č. 313, IČO 603 71 773, zastoupenému JUDr. Ivanou Pazderskou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova č. 51, o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. května 2017 č. j. -476, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2017 č. j. -476 podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod (dovolatel předestírá svůj podrobný náhled na posuzovaný případ a zpochybňuje pouze skutková zjištění, která soudy obou stupňů považují za prokázána z předložených písemných důkazů a výpovědí svědků, a to skutečnost, že „diskriminaci žalobce z důvodu pohlaví a pronásledování žalobce ze strany žalovaného nelze dovodit a nebyla zjištěna“; dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem - který své rozhodnutí vydal po doplnění řízení ve směru naznačeném v Nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 č. j. -263, jímž se důsledně řídil a je s ním v souladu - a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání pouze uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí zejména na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ a na „jiném právním posouzení již vyřešené právní otázky dovolacím soudem“, aniž by konkretizoval, od které své dosavadní judikatury by se měl dovolací soud odchýlit.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. ).

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. , kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Nastoluje-li dovolatel otázku diskriminace zaměstnance a rovného zacházení, pak opomíjí, že skutečnost, že je s ním z diskriminačního důvodu zacházeno znevýhodňujícím způsobem, je povinen nejen tvrdit, ale také prokázat (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108, roč. 2010, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2015 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108, roč. 2010).

K otázce splnění podmínky stanovené v ustanovení , o pedagogických pracovnících srov. např. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 1998 sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54, ročník 1998, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pro posouzení důvodnosti výpovědi z pracovního poměru není významné, co zaměstnanec „hodlá udělat“ v budoucnu, ale jaké poměry panovaly v době, kdy byl právní úkon (výpověď z pracovního poměru) učiněn.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2017

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu