Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1795/2017-211

33 Cdo 1795/2017-211

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. K., zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7a, proti žalovanému M. L., zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, o 123.567 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2016, č. j. -178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, č. j. -128, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 6. 2015, č. j. -133, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 123.567 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 10. 2016, č. j. -178, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že zamítl žalobu co do 7,75 % úroku z prodlení z částky 123.567,- Kč za dobu od 21. 2. 2012 do 22. 2. 2013 a 0,7 % úroku z prodlení z částky 123.567,- Kč od 23. 2. 2013 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil; potvrdil jej rovněž v zamítavém výroku o vzájemném návrhu žalovaného a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “).S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. , a ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. , namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, jestliže se v odůvodnění nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, navíc je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Na základě podstatné rekapitulace skutkových zjištění dovolatel má zato, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které odvolací soud „posuzoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.“ V rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. , pojednávajícím o určitosti předmětu díla podle , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dovodil neurčitost smlouvy o dílo a tedy neplatnost smlouvy vymezené předmětem plnění - „dodávka a montáž solárního systému na ohřev teplé užitkové vody.“ Respektován nebyl ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , provádějící výklad ustanovení obch. zák. v situaci, kdy část písemně sjednané smlouvy o dílo může být podle citovaného ustanovení nahrazena ústní dohodou. Odvolací soud se dále odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu reprezentované zejména jeho usnesením ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. , neboť v rozporu s ustanovením nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti, čímž řádně nezjistil skutkový stav a na jeho základě přijal nesprávný právní závěr. Dovolatel dále prosazuje názor, že jeho vůle - pokud podepsal předávací protokol - směřovala pouze ke splnění požadavku žalobce, že takový dokument je nezbytný k vyřízení dotace. V té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. , vyjadřující se k otázce vážnosti vůle. S tímto odůvodněním navrhl zrušit rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.

Dovolání není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , čl. II. bod 2. , dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Přestože v otázce vymezení předpokladů přípustnosti dovolání má dovolatel zato, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu, a dále otázek, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, obsahově ( ) nevymezuje, která konkrétní otázka je dovolacím soudem (jeho jednotlivými senáty) rozhodována rozdílně; v takovém případě totiž musí být z dovolání zřejmé, v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně. Tento údaj se z dovolání nepodává.

Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelem vymezené právní otázce, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné.

Soudy obou stupňů založily právní posouzení věci na závěru, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo podléhající režimu , . Rozhodnutí odvolacího soudu tak nemůže být v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , jejichž právní posouzení věci vycházelo z výkladu obchodního zákoníku, neboť dopadalo na obchodněprávní a nikoli občanskoprávní vztahy. Rozhodnutí odvolacího soudu tak nemůže být s uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu a není tak založena přípustnost dovolání podle

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle Z uvedeného důvodu je nepřípadný odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. , neboť uvedené usnesení se mohlo prosadit jen do 31. 12. 2012, kdy bylo možno podat dovolání také proto, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; od 1. 1. 2013 lze ovšem dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ve znění od 1. 1. 2013).

Skutkového charakteru je rovněž výhrada žalovaného vůči tomu, jak soudy zjišťovaly, k čemu směřovala vůle žalovaného, když podepisoval předávací protokol. Otázka, k čemu směřovala jeho vůle při podpisu předávacího protokolu je otázkou skutkovou. Zpochybnil-li dovolatel tento skutkový závěr odvolacího soudu a dovozoval-li z toho vlastní (odlišné) skutkové závěry, neuplatil tím jediný přípustný dovolací důvod podle

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nedostatky odůvodnění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu podle ), pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Jen jako obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67).

Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. října 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu