Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3650/2017-385

32 Cdo 3650/2017-385

U S N E S E N Í

a) P. P.,

a

b) I. P.,

zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému

P. P.

, zastoupenému Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze, Polská 1716/54, o zaplacení 920 238,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2016, č. j. , 334/2016-339, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci podali dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze pro nepřezkoumatelnost zrušil (v pořadí třetí) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 10. 2015, č. j. -260, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 7. 2016, č. j. -290, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok první) a dále nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok druhý).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , jež jsou – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , či ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. ).

Spatřují-li dovolatelé přípustnost dovolání podle v tom, že „napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,“ pak uvedli souhrnně dva předpoklady přípustnosti dovolání, které se však vzájemně vylučují, přičemž ani z obsahu dovolání nelze dovodit, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil, řešil podle dovolatelů odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které otázky v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání tedy dovolatelé nedostáli.

Dovolání rovněž postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle , a to jak co se týče formulace právních otázek, tak naplnění požadavků uvedených v Dovolatelé neformulovali žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil, na jejímž řešení své rozhodnutí založil a která by splňovala předpoklady vymezené v Ve své argumentaci navíc přehlížejí, že věcí samou se odvolací soud nezabýval, žádné právní ani skutkové otázky týkající se věci samé neřešil. Jediným důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně byla jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Závěr odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně však dovolatelé nenapadli. Navíc ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemají dovolatelé k dispozici způsobilý dovolací důvod podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. ) a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Vytýkané nedostatky dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula (srov. větu první ). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu podle odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že nařídil-li odvolací soud, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. ). Odvolací soud podrobně odůvodnil, proč nařídil projednání věci jiným samosoudcem – v řízení došlo k závažným vadám spočívajícím mj. v tom, že soud prvního stupně opakovaně vydal nepřezkoumatelný rozsudek. Vědom si výjimečnosti postupu podle , přistoupil k němu odvolací soud v důvodné obavě, zda by řízení skončilo odpovídajícím způsobem, pokud by se konalo před týmž samosoudcem.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. 11. 2017

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu