Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1557/2017-130

-130

U S N E S E N Í

K. C.

LIPINA-AGRO s.r.o.

, IČ 269 80 452, se sídlem v Hrubé Vrbce 189, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710,

o

563.200

Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2016, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.164,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Celnara do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem pro uznání ze dne 5. 10. 2015, č. j. -68, uložil žalované zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení i soudním poplatku (výroky II. a III.). Soud konstatoval, že žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k výzvě vydané v souladu s , (dále jen „“), pročež bylo nutné vycházet z toho, že předmětný nárok uznává.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalované potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud zdůraznil, že výzva ve smyslu byla okresním soudem vydána korektně, neboť oproti mínění odvolatelky byl k provedení dotčeného úkonu na základě , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), oprávněn rovněž asistent soudce. Vzhledem k tomu, že byly naplněny též další podmínky vydání rozsudku pro uznání, bylo možné prvoinstanční rozhodnutí potvrdit.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí žalovaná dovoláním, namítajíc, že je daný rozsudek v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, poněvadž v rámci odvolacího přezkumu nebylo nikterak zjišťováno, zdali asistent soudce, který vydal v řešené věci výzvu podle , byl zařazen do příslušného oddělení a zda byl k provedení tohoto úkonu předsedkyní senátu pověřen. Právní posouzení věci krajským soudem je proto neúplné, jeho rozsudek by tak měl být Nejvyšším soudem zrušen a věc vrácena odvolací instanci k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření reagovala na obsah dovolání a navrhla je coby zjevně nedůvodné odmítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalované nicméně přípustným není, jelikož jím nebyla postižena žádná otázka naplňující kritéria právě citovaného ustanovení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2013, vyložil, že podmínkou oprávnění vyššího soudního úředníka (jemuž je z hlediska zapojení do rozhodovací činnosti soudu asistent soudce postaven naroveň dle ) provést úkon soudu v konkrétní věci je vždy to, že tak činí na základě, v rozsahu a za podmínek schváleného rozvrhu práce soudu, v němž se mimo jiné jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních. Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech, v jakých typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší soudní úředník v soudním oddělení, do něhož byl rozvrhem práce zařazen, provádí jednotlivé úkony, které úkony činí jen v souladu s pověřením předsedy senátu (samosoudce), zařazeného do stejného soudního oddělení jako vyšší soudní úředník, a které provádí bez tohoto pověření. Vyšší soudní úředník tedy realizuje jednotlivé úkony vždy jen v takovém soudním oddělení, do něhož byl zařazen rozvrhem práce; uskutečněním úkonů, které smí činit jen na základě pověření předsedy senátu (samosoudce), ho pověřuje pouze ten předseda senátu (samosoudce), který působí v tomtéž soudním oddělení jako vyšší soudní úředník (podobně viz též kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. ). Ačkoli byly předestřené závěry vysloveny ve vztahu ke znění dotčeného předpisu účinnému do 31. 12. 2013, jsou přiměřeně aplikovatelné i poté, co nabyl účinnosti , jímž byla mimo jiné novelizována některá stěžejní ustanovení , nikoli však jeho , z nějž výše provedený výklad vychází především.

Úvahu vyslovenou v napadeném rozsudku, dle níž je v obecné rovině asistent soudce oprávněn vydat usnesení s výzvou dle , lze tudíž označit za plně konformní s judikaturou Nejvyššího soudu (viz též přiměřeně jeho usnesení ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. ). Současně je nutné připustit, že nastíněná rozhodovací praxe pokládá vydání uvedené výzvy za plně korektní, pouze pokud byl daný asistent rozvrhem práce zařazen do soudního oddělení, v němž byla předmětná věc rozhodována, a současně byl-li k provedení onoho úkonu příslušným předsedou senátu (potažmo samosoudcem) pověřen, případně stanovil-li rozvrh práce, že podobná usnesení je asistent soudce oprávněn vydávat i bez speciálního pověření. Z rozvrhu práce Okresního soudu v Hodoníně pro rok 2015 v rozhodném znění je nepochybně patrné, že asistent soudce P. M., jenž spornou výzvu (spojenou s platebním rozkazem) v řešené věci vydal, byl zařazen do příslušného soudního oddělení 7 C. Pochybnosti by tak mohly panovat nanejvýše o tom, zdali byl uvedený pracovník provedením předmětného úkonu náležitě pověřen. I kdyby však v tomto směru došlo v činnosti soudu prvního stupně k pochybení, nebylo by možné spustit ze zřetele, že předsedkyně senátu 7 C JUDr. Ludmila Tomanová, jež byla oprávněna M. k učinění výzvy dle pověřit, vydala ve vazbě na dotčený úkon rozsudek pro uznání, z čehož se jednoznačně podává, že řečený krok podrobila své kontrole a přinejmenším zpětně jej aprobovala jako zákonný. Nelze přitom ani usuzovat, že by daný úkon vybočoval z pomocné role asistenta soudce při výkonu soudnictví a nepřípustným způsobem přesouval rozhodovací kompetence na osobu odlišnou od soudce (k této problematice srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. , bod 43, či usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. , bod 14). Pakliže tedy asistent soudce zařazený do kompetentního soudního oddělení vydal výzvu ve smyslu a jeho postup byl schválen příslušnou předsedkyní senátu, jevilo by se nemístně formalistickým zrušit konečný rozsudek jen pro případný defekt v prvotním pověření jmenovaného asistenta. Jiné nedostatky přezkoumávaných rozhodnutí pak ani dovolatelka nenamítá.

Nejvyšší soud z předeslaných důvodů v souladu s , větou první, přistoupil k odmítnutí projednávaného dovolání pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 6 citované vyhlášky činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 10.580 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13.164,80 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 10. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu