Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4259/2011

21

Cdo 4259/2011

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. V. J.

, zastoupeného Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 10, proti žalovanému

Orchideus Property, s.r.o.

se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 28188918, zastoupenému Mgr. Tomášem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 5, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2011 č.j. -65, takto:

Rozsudek krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "budova č.p. postavená na pozemku parc. č. a pozemek parc. č. , vše v k.ú. Štíhlice, obec Štíhlice, okres Praha - východ, zapsáno na LV č. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ, nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že smlouva o zřízení zástavního práva k uvedeným nemovitostem uzavřená mezi ním jako zástavcem a žalovaným jako zástavním věřitelem dne 14.2.2008 k zajištění "všech pohledávek, včetně veškerého jejich příslušenství, které by kdykoliv v budoucnu vznikly" žalovanému vůči žalobci a P. Ř. v souvislosti s "dohodou o financování" uzavřenou mezi nimi dne 14.2.2008, je absolutně neplatná, neboť v zástavní smlouvě "nebylo stanoveno nejzazší datum, do kdy mohou budoucí pohledávky žalovanému za žalobcem v souvislosti s dohodou o financování vzniknout", a tedy v ní chybí "vymezení doby trvání zajištění"; zástavní právo k nemovitostem proto "nikdy nevzniklo".

Okresní soud v Kolíně - poté, co usnesením ze dne 2.8.2010 č.j. -10 žalovanému uložil, aby se do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a označil důkazy k prokázání svých tvrzení - rozsudkem ze dne 7.10.2010 č.j. -14 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 25.360,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Balady. Dovodil, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání, protože žalovaný poté, co mu bylo dne 19.8.2010 doručeno usnesení soudu prvního stupně s výzvou vydanou podle ustanovení "s ohledem na očekávanou a pravděpodobnou skutkovou složitost věci", "zůstal nečinný", a "sporný nárok se tak má za uznaný", a protože vydání rozsudku pro uznání umožňuje i povaha projednávané věci.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.5.2011 č.j. -65 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Dospěl k závěru, že ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť usnesení soudu prvního stupně ze dne 2.8.2010 č.j. -10 obsahující výzvu podle ustanovení nebylo vydáno soudcem (předsedou senátu), nýbrž jeho asistentkou JUDr. K. J., která by k takovému úkonu byla oprávněna podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) a ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), jen kdyby bylo o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem. Oprávnění asistentky soudce vydat výzvu podle ustanovení nelze podle názoru odvolacího soudu v daném případě dovodit ani z ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), v němž "je zakotveno oprávnění vyššího soudního úředníka (potažmo asistenta soudce)" provádět úkony soudu prvního stupně s výjimkami uvedenými "taxativním způsobem v písmenech a) až j)" tohoto ustanovení, protože z "dikce ustanovení pod písm. j)" vyplývá, že nelze pověřit asistenta soudce provedením úkonu, který je zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci, a protože , který je takovým zvláštním zákonem, v ustanovení výslovně stanoví, že výzvu podle tohoto ustanovení může vydat předseda senátu. Vzhledem k tomu, že "je vyloučeno, aby dotyčné usnesení" asistent soudce vydal na základě pověření předsedy senátu podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) "za použití" ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), nepokládal odvolací soud za významnou okolnost, že předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. Z. K. podle svého písemného vyjádření vyžádaného odvolacím soudem svou asistentku JUDr. K. J., která mu před vydáním usnesení podle ustanovení předložila věc "ke konzultaci", vydáním usnesení pověřil "ad hoc, a to ústní formou", aniž by o tom byl učiněn záznam do spisu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "žádný z bodů uvedených pod písmeny a) až j)" ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) se nevztahuje na vydání usnesení podle ustanovení a že naopak "pod písm. b) je výslovně uvedeno, že vyšší soudní úředník není oprávněn rozhodovat o věci samé formou rozsudku"; z toho lze podle žalobce "jasně dovodit oprávnění vyššího soudního úředníka rozhodovat formou usnesení, tedy i usnesením podle ". Podle dovolatele "není relevantní", že ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) výslovně umožňuje vyššímu soudnímu úředníkovi (a tedy i asistentovi soudce) "rozhodovat dle , bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem". Ustanovení "rámcově stanoví druhy řízení a úkonů, které je vyšší soudní úředník oprávněn provádět", aniž by šlo o taxativní vymezení veškerých úkonů, k nimž je vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení oprávněn. Opačný závěr by vedl k nadbytečnosti ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), jelikož by v takovém případě "nebylo nutno výslovně uvádět úkony, ke kterým vyšší soudní úředník oprávněn není". (ve znění pozdějších předpisů) podle dovolatele neobsahuje žádné ustanovení, které by zakazovalo vyššímu soudnímu úředníkovi vydat usnesení podle , tím spíše, bude-li k vydání tohoto usnesení pověřen předsedou senátu v souladu s ustanovením (ve znění pozdějších předpisů). Jestliže tedy v daném případě předseda senátu pověřil asistentku soudce JUDr. K. J. vydáním usnesení podle ustanovení , bylo toto pověření "plně v souladu" se (ve znění pozdějších předpisů). Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť odvolací soud "rozhodl správně, a to i co se týče právního posouzení věci". Omezení stanovené v ustanovení je podle žalovaného "nepřekročitelné" a "nelze je obejít jakýmkoli výkladem".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2 ), a ve věcech uvedených v

Podle ustanovení k podání vyjádření podle předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Podle ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Podle ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( a ).

Podle ustanovení věty první v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce).

Podle ustanovení nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.

Podle ustanovení v případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.

Podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce.

Podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen, na základě rozvrhu práce.

Podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) rozvrh práce určuje, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že v řízení před soudem zásadně jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce). Jedná-li a rozhoduje-li v řízení senát, může předseda senátu, nestanoví-li zákon jinak, provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci. V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu též práva a povinnosti předsedy senátu. Asistent soudce vrchního, krajského nebo okresního soudu (dále jen "asistent soudce") vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem [ (ve znění pozdějších předpisů)] pro vyšší soudní úředníky.

Rozsah působnosti vyšších soudních úředníků je (ve znění pozdějších předpisů) vymezen jak pozitivně [ (ve znění pozdějších předpisů)], tak negativně [ (ve znění pozdějších předpisů)]. Zatímco ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje věci, v nichž může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení provádět úkony soudu prvního stupně [ a 2 (ve znění pozdějších předpisů)], a úkony, které může vyšší soudní úředník provádět i v jiných věcech projednávaných v občanském soudním řízení, než které jsou uvedeny v ustanovení a 2 (ve znění pozdějších předpisů) [ (ve znění pozdějších předpisů)], ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) opravňuje vyššího soudního úředníka provádět v občanském soudním řízení veškeré úkony soudu prvního stupně [i jiné než ty, které jsou vymezeny v ustanovení (ve znění pozdějších předpisů)], nestanoví-li zvláštní zákon jinak a nejde-li o některou z výjimek uvedených v tomto ustanovení. Podmínkou oprávnění vyššího soudního úředníka provést úkon soudu v konkrétní věci je vždy to, že tak činí na základě, v rozsahu a za podmínek schváleného rozvrhu práce soudu, v němž se mimo jiné jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, jež jsou vytvořena podle senátů nebo samosoudců a jejichž počet odpovídá počtu soudců stanovenému Ministerstvem spravedlnosti pro každý soud [srov. a (ve znění pozdějších předpisů)]. Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech, v jakých typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší soudní úředník v soudním oddělení, do něhož byl rozvrhem práce zařazen, provádí jednotlivé úkony, které úkony provádí jen na základě pověření předsedy senátu (samosoudce), zařazeného do stejného soudního oddělení jako vyšší soudní úředník, a které činí bez tohoto pověření. Vyšší soudní úředník tedy provádí jednotlivé úkony vždy jen v takovém soudním oddělením, do něhož byl zařazen rozvrhem práce; provedením úkonů, které smí činit jen na základě pověření předsedy senátu (samosoudce), ho pověřuje pouze ten předseda senátu (samosoudce), který působí v tomtéž soudním oddělení jako vyšší soudní úředník. Úkony soudu, které vyšší soudní úředník provádí i bez výslovného pověření, si předseda senátu (samosoudce) působící v témže soudním oddělení může vyhradit ke svému provedení nebo může konkrétní věc vyššímu soudnímu úředníkovi odejmout a vyřídit ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou [srov. též (ve znění pozdějších předpisů)].

Jednou z výjimek z pravidla uvedeného v ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), podle něhož vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, je provádění úkonů, které jsou zvláštním zákonem výslovně svěřeny soudci [ (ve znění pozdějších předpisů)]. Tak je tomu například v případě provádění výslechu povinného k prohlášení o jeho majetku (podle ustanovení úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce) nebo v případě řízení dražebního jednání při provádění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (podle ustanovení věty první dražební jednání může řídit jen soudce). O takovou výjimku se však nejedná, stanoví-li (například v ustanoveních , , ), že úkon soudu prvního stupně provádí předseda senátu, neboť účelem takových ustanovení je rozdělení činností soudu ve věcech příslušejících senátu mezi předsedu senátu a senát tak, aby předseda senátu - v zájmu operativnosti vedení řízení - mohl v řízení samostatně jednat a činit rozhodnutí a procesní úkony, kterými se nerozhoduje ve věci a které nemají zásadní dopad do právních poměrů účastníků. Ve věcech, které podle zákona v řízení v prvním stupni projednává a rozhoduje samosoudce, má samosoudce jak oprávnění předsedy senátu, tak i všechna práva jinak vyhrazená pouze senátu; v těchto případech rozlišování mezi "předsedou senátu" a "senátem" ztrácí význam. Tím, že v jednotlivých ustanoveních stanoví, že určitý úkon nebo rozhodnutí soudu je oprávněn učinit předseda senátu nebo senát anebo samosoudce, není dotčeno to, že kromě soudců (popř. přísedících při rozhodování ve věcech příslušejících senátu) se na úkonech a jiné činnosti soudů (včetně rozhodovací činnosti) podílejí vyšší soudní úředníci, kteří jsou za podmínek uvedených v zákoně č. (ve znění pozdějších předpisů) oprávněni určitý úkon učinit nebo rozhodnutí vydat namísto předsedy senátu (senátu) nebo samosoudce.

Usnesení, kterým se podle ustanovení žalovanému ukládá, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, vydává podle zákona předseda senátu. Protože žádné z ustanovení až j) (ve znění pozdějších předpisů) nevyjímá vydávání tohoto usnesení, které je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, z oprávnění vyššího soudního úředníka provádět v občanském soudním řízení - nestanoví-li zvláštní zákon jinak - veškeré úkony soudu prvního stupně, spadá do působnosti vyššího soudního úředníka vydávání uvedeného usnesení nejen v případě, kdy bylo o věci v občanském soudním řízení rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem a kdy ho k tomu výslovně opravňuje ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), ale i v případě, kdy o věci tímto způsobem rozhodnuto nebylo, popř. s ohledem na předmět řízení ani rozhodnuto být nemohlo.

Protože asistent soudce, který vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo rozvrh práce, je - jak vyplývá z ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) - oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky a protože tento zvláštní právní předpis [ (ve znění pozdějších předpisů)] umožňuje vyššímu soudnímu úředníkovi vydávat v řízení před soudem prvního stupně usnesení podle ustanovení , je oprávněn toto usnesení na základě rozvrhu práce soudu a z pověření soudce vydávat rovněž asistent soudce.

Z uvedeného vyplývá, že není správný závěr odvolacího soudu, podle něhož v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení , neboť usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu podle ustanovení nebylo vydáno soudcem (předsedou senátu), nýbrž jeho asistentkou, která k takovému úkonu nebyla podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) a podle ustanovení a 11 (ve znění pozdějších předpisů) oprávněna a která k němu proto ani nemohla být soudcem (předsedou senátu) pověřena; správný proto nemůže být ani napadený rozsudek odvolacího soudu, který na tomto nesprávném právním posouzení věci spočívá. Veden tímto chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval otázkou, do jakého soudního oddělení byla asistentka soudce JUDr. K. J. zařazena rozvrhem práce Okresního soudu v Kolíně účinným v době vydání usnesení ze dne 2.8.2010 č.j. -10, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti byla podle tohoto rozvrhu práce oprávněna provádět jednotlivé úkony v občanském soudním řízení a zda byla (prokazatelně a v době vydání usnesení ze dne 2.8.2010 č.j. -10) příslušným předsedou senátu skutečně pověřena vydáváním usnesení obsahujících výzvu podle ustanovení i v těch případech, v nichž o věci nebylo rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( a část první věty za středníkem ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu