Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3295/2016

26 Cdo 3295/2016

U S N E S E N Í

P. B.

, zastoupenému JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, o zaplacení částky 236.466 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2016, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Opavě rozsudkem (pro uznání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „ “) ze dne 8. 7. 2014, č. j. -20, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 236.466 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 31. 1. 2014 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2016, č. j. -88, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení. Odvolací dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , neboť žalovaný se nevyjádřil ve věci samé na výzvu soudu učiněnou podle K námitce o nedostatku plné moci zástupce žalobce uvedl, že je odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který byl zhojen novou plnou mocí udělenou zástupci žalobce dne 1. 10. 2015 platně zvoleným výborem, jehož členům vznikla funkce 18. 9. 2015. Dále dodal, že ani případná žaloba o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek nemůže mít vliv na rozhodnutí v této věci, neboť soud není oprávněn v tomto řízení otázku případné neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek řešit. Konečně neshledal s odkazem na ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “) důvodnou ani námitku žalovaného o nedostatku oprávnění vyšší soudní úřednice rozhodovat podle v souvislosti s vydáním platebního rozkazu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle , neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Žalovaný zpochybnil předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání s odůvodněním, že řízení mělo být zastaveno pro nedostatek plné moci zástupce žalobce (odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. ) a že kvalifikovaná výzva podle byla vydána vyšší soudní úřednicí v rozporu se

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že nedostatek plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze – a to v souladu s ustanovením – odstranit, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. ). Odkaz dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. ) není případný, a to pro odlišné skutkové okolnosti, neboť nedostatek plné moci jako podmínky řízení byl v posuzovaném případě odstraněn předložením plné moci ze dne 1. 10. 2015.

V souladu s praxí dovolacího soudu je rovněž závěr odvolacího soudu, že nebylo možné zabývat se v daném řízení platností usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, na kterém byl zvolen nový výbor žalobce, neboť platnost usnesení přijatých shromážděním společenství vlastníků jednotek nelze posuzovat v jiném řízení než podle věty třetí , o vlastnictví bytů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvodná není ani námitka dovolatele o nedostatku oprávnění vyšší soudní úřednice rozhodovat v souvislosti s vydáním platebního rozkazu podle ustanovení Rozsah působnosti vyšších soudních úředníků je vymezen v , ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. , negativně. Podle citovaného ustanovení může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou činností, které jsou v tomto ustanovení uvedeny, přičemž rozhodování podle ustanovení v tomto negativním výčtu obsaženo není.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž – jak bylo shora uvedeno – není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu