Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3937/2017-230

32 Cdo 3937/2017-230

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Gallusem v právní věci žalobce M. Ř., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalované Pojišťovně České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 115, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 47452820, o zaplacení 41 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 9. 2015, č. j. -128, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 11. 2014, č. j. -88 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Podle (dále též jen „ “) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, jde-li o fyzickou osobu, která nemá právnické vzdělání, byl zastoupen osobou povolanou podle zákona poskytovat právní pomoc, tj. advokátem, popř. notářem, v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zákonem ( a 2 ).

Z dikce vyplývá, že podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Její nedostatek je odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. ).

Požadavek povinného zastoupení přitom není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta, popřípadě že mu je advokát jako zástupce ustanoven rozhodnutím soudu; vzhledem k musí být dovolání tímto advokátem sepsáno. Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. již v usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. , pokud dovolatel podá dovolání sám, je ke splnění požadavku povinného zastoupení nezbytné, aby jeho zástupce učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 64, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci.

Z obsahu spisu se podává, že žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu vlastnoručně sepsaným dovoláním, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem a aniž by tvrdil (natož doložil), že má právnické vzdělání. Zastoupení žalobce advokátkou JUDr. Lenkou Zrnovskou, která mu byla ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 12. 2014, č. j. -93, totiž vzhledem k dikci a skončilo okamžikem, kdy nabylo právní moci dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. ).

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2016, č. j. -163, jež nabylo právní moci dne 20. 2. 2016, byl dovolateli k jeho žádosti ustanoven zástupce pro dovolací řízení – advokát Mgr. Jiří Dousek. Tento soudem ustanovený advokát však neučinil žádný z kroků, jimiž bylo možno nedostatek povinného zastoupení napravit, třebaže mu počínaje dnem 20. 2. 2016 začala běžet dvouměsíční lhůta, během níž mohl dovolání doplnit tak, aby mělo zákonem stanovené obligatorní náležitosti (srov. část věty druhé za středníkem a k němu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. , odmítnuta). K naplnění zákonného požadavku povinného zastoupení dovolatele tedy nedošlo.

Nejvyšší soud proto podle , a 3 a řízení o dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby dovolatel podal advokátem sepsané dovolání totožného obsahu jako podání na č. l. 161 an. spisu (které učinila JUDr. L. Z., jejíž zastoupení však, jak bylo uvedeno shora, v době sepisu tohoto podání již netrvalo), bylo by dovolání odmítnuto pro vady, neboť se z něj nepodává, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. 12. 2013), se podává z bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu