Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4204/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému Mgr. Pavlem Lízalem, advokátem se sídlem ve Zlíně, J. A. Bati 5637, o zaplacení 1 371 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. března 2013, č. j. -229, takto:

Odůvodnění:

Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku podle ustanovení a (dále též jen „“) zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, jednající za něho ve smyslu ustanovení ), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, povolanou podle zákona poskytovat právní pomoc (advokátem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl (srov. a 2 ).

Z ustanovení vyplývá, že dovolatel – pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná – musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem, ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce.

Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, ovšem kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Požadavek povinného zastoupení není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta. Součástí povinného zastoupení je ve smyslu též to, že dovolání musí být tímto advokátem sepsáno. Zvolí-li si dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání, je nezbytné ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z , aby zmocněnec dovolatele již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně, elektronickým podáním (opatřeným zaručeným elektronickým podpisem) nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně právní závěry například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000, pod číslem 64). Totéž je třeba dovodit pro případ, dojde-li k ustanovení advokáta dovolateli pro dovolací řízení ze strany soudu (jak tomu bylo v souzené věci).

Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem a aniž by prokázal (či tvrdil), že by sám měl právnické vzdělání. Na základě žádosti dovolatele mu byl usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. května 2013, č. j. -266 (se současným osvobozením od soudních poplatků pro dovolací řízení), ustanoven k sepsání řádného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. března 2013, č. j. -229, a k jeho zastupování v dovolacím řízení zástupcem Mgr. Pavel Lízal, advokát se sídlem ve Zlíně, J. A. Bati 5637. Toto usnesení bylo doručeno dovolateli dne 10. června 2013 a advokátu Mgr. Pavlu Lízalovi dne 5. června 2013 (srov. doručenky na č. l. 267 spisu verte). Na tuto výzvu soudu však nebylo nijak reagováno – advokát Mgr. Pavel Lízal řádné dovolání nepodal a ani nesdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Je proto třeba konstatovat, že k naplnění zákonného požadavku povinného zastoupení dovolatele nedošlo.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , , a Žalobkyně se sice prostřednictvím svého zástupce vyjádřila k dovolání, dovolací soud jí však náhradu nákladů řízení spojených s tímto vyjádřením k dovolání nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Dovolání, jehož stejnopis soud prvního stupně zaslal zástupci žalobkyně na jeho žádost (č. l. 308 spisu), aniž by ho k vyjádření vyzýval, totiž nesplňovalo zákonné podmínky a náležitosti, a proto vyjádření, jímž zástupce žalobkyně reagoval na jednotlivé námitky v dovolání sepsaném samotným žalovaným, bylo bez významu. V případě vyjádření žalobkyně k dovolání tak nešlo o úkon právní služby, který by byl třeba k účelnému uplatnění či bránění práva.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu