Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1492/2017

32 Cdo 1492/2017-214

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Státního fondu rozvoje bydlení,se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1896/46, identifikační číslo osoby 70856788, proti žalované A. F. F., zastoupené Mgr. Marií Broučkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Mrkvičkova 1355/34, o zaplacení částky 62 411 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. -184, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žaloba o zaplacení částky 62 411 Kč se zamítá (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně pouze proti druhému výroku), v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, „která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud zcela vyřešena“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy nižších stupňů i náklady dovolacího řízení.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Vznáší-li dovolatelka otázku, „zda má účastník (v postavení žalovaného) nárok na náhradu nákladů řízení, v němž sice došlo k částečnému zpětvzetí žaloby pro zaplacení v průběhu řízení před soudem I. stupně, ovšem o nároku nebyl oprávněn rozhodovat soud, neboť se jednalo o spor, který nespadal do pravomoci soudu“, nemůže být tímto způsobem přípustnost dovolání založena, neboť na řešení této otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud v rozhodnutí o nákladech řízení vyšel ze zjištění, že soud prvního stupně řízení co do jistiny ve výši 173 236 Kč zastavil s výslovným s odkazem na ustanovení , neboť žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět poté, co žalovaná předmětnou částku uhradila. Na otázce předestřené dovolatelkou rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, tato otázka nebyla pro jeho rozhodnutí určující. Nejvyšší soud zdůraznil v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. (které je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Namítá-li dovolatelka v této souvislosti, že se nemohlo jednat o její zavinění, přehlíží, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby při zpětvzetí žaloby nešlo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce), tedy zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani v pořadí druhá dovolatelkou formulovaná otázka, „zda má účastník (v postavení žalovaného) nárok na náhradu nákladů v řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení, ve kterém byla žalovaná zcela úspěšná, přičemž rozhodování o tomto nároku do pravomoci soudu spadalo“. Dovolatelka přehlíží, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (viz ustanovení a contrario), jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. . Dovolatelka pomíjí, že sice měla ve věci úspěch co do příslušenství ve výši 62 411 Kč, co do jistiny ve výši 173 236 Kč však byl procesně úspěšný žalobce, neboť v tomto rozsahu soud řízení zastavil podle ustanovení poté, co žalobce vzal žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaná jistinu již uhradila.

Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení ( ). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu). Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu ( ). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu tak, jak je tomu ve speciálních případech určení výše soudního poplatku ( , o soudních poplatcích), odměny advokáta ( , advokátní tarif) či posouzení přípustnosti dovolání [ ] [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. ; ].

Nejde-li o případ, kdy bylo žalobě zcela vyhověno, je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. ).

Byla-li v důsledku chování žalovaného vzata zčásti zpět žaloba, která byla podána důvodně, soud vyjde z toho, že žalovaný v této části zavinil zpětvzetí žaloby; žalobci přičte v tomto rozsahu plný procesní úspěch a tento úspěch zohlední při rozhodování o náhradě nákladů (celého) řízení podle jeho výsledku ( , 2 ) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ]. Stejný názor zastává i právní teorie (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 976).

Vyšel-li odvolací soud z toho, že žalobce byl ve věci úspěšný co do jistiny (173 236 Kč) a žalovaná co do příslušenství (62 411 Kč), a proto - s ohledem na skutečnost, že žalobce byl ve sporu úspěšnější než žalovaná - uzavřel, že žalobce má proti žalované nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení, je jeho právní posouzení v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Jestliže odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že žalobci žádné (účelně vynaložené) náklady v řízení nevznikly, správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 9. 2017JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu