Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 47/2014

33 Cdo 47/2014

U S N E S E N Í

Ing. J. Š.

,

zastoupeného Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 48, proti žalované

Dr. med. dent. H. Z. – J.

,

zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 11, o náklady řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, č.j. -574, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, č.j. -574, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č.j. -524, ve výroku III., kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 240.026,40 Kč, a ve výroku IV., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 68.616,- Kč,

se ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud ve výroku uvedeným rozhodnutím mimo jiné uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 240.026,40 Kč (výrok III.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 68.616,- Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně – vázán právním názorem vyjádřeným ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno – rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to ve vztahu k (prvnímu) řízení u soudu prvního stupně zvlášť (samostatným výpočtem) o nákladech části řízení zastaveného v důsledku částečného zpětvzetí žaloby (pro zaplacení části jistiny a úroků z prodlení v průběhu řízení), a nezávisle na tom o nákladech zbývající části řízení ukončeného vydáním meritorního rozhodnutí.

Krajský soud v Brně ve výroku uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil co do výše přiznaných náhrad, a to ve výroku III. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 325.951,- Kč, a ve výroku IV. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 146.785,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zejména považoval za správné samostatné rozhodování o nákladech částečně zastaveného řízení a o nákladech ohledně zbytku (prvního) řízení u soudu prvního stupně.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s tím, že posouzení otázky náhrady nákladů řízení je nesprávné ( , 3 , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ,dále jen „ “). Nesouhlasí s rozštěpením částky pro výpočet odměny na dvě části a namítá, že tím došlo v jeho neprospěch ke zkreslení celkového procesního úspěchu stran. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytkl, že mu nepřiznal v rámci náhrady nákladů odvolacího řízení odměnu za převzetí a přípravu zastoupení a v rámci opětovného řízení před soudem prvního stupně odměnu za účast u jednání před soudem dne 11. 1. 2012. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že ho zaváže k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 167.358,- Kč a žalovanou k náhradě nákladů řízení jemu ve výši 62.629,- Kč.

Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( , ), a sice otázky vztahu ustanovení a 2 a , věty druhé, , tj. otázky náhrady nákladů řízení v případě, kdy soud po částečném zpětvzetí důvodně podané žaloby (žalovaný v průběhu řízení zčásti uspokojil uplatněný nárok) řízení v tomto rozsahu zastavil.

Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle a tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

Odvolací soud vycházel z toho, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení 3.266.427,50 Kč a 10 % úroků z prodlení z částky 2.953.527,90 Kč od 16. 12. 1999 do zaplacení a z částky 312.899,60 Kč od 4. 4. 2000 do zaplacení. Žalovaná po podání žaloby dne 17. 12. 2008 žalobci část žalované pohledávky splnila, a žalobce proto vzal žalobu ohledně částky 785.769,30 Kč a 10 % úroku z prodlení z této částky od 16. 12. 1999 do zaplacení (17. 12. 2008) zpět.

Z ustanovení a 2 se podává, že ve sporném řízení rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení zásadně podle míry úspěchu ve věci. V případě zastavení řízení pak platí zásada, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů podle jeho výsledku ( ). Z této zásady však existuje výjimka pro případ, že některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Za takové situace je tento účastník povinen náklady řízení hradit ( , věta první, ). Rozhodování o náhradě nákladů řízení je zde založeno na principu procesního zavinění. Zjednodušeně řečeno, vezme-li žalobce žalobu zpět, zavinění za zastavení řízení spočívá zásadně na jeho straně. S takovým závěrem však nelze souhlasit pro případ, že žalobce vezme zpět žalobu, kterou podal důvodně, poté, co žalovaný uplatněný nárok v průběhu řízení uspokojí, tj. pro chování žalovaného. Na tuto situaci proto pamatuje ustanovení , věty druhé, , podle něhož je v takovém případě povinen hradit náklady žalovaný, neboť není pochyb o tom, že je to žalovaný, kdo zavinil zastavení řízení. Splnil-li žalovaný důvodně uplatněný nárok po zahájení řízení, znamená to, že se žalobce domohl uspokojení svého požadavku, a tuto okolnost je třeba chápat jako obdobu procesního úspěchu ve věci.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2003, vyložil, že v usnesení o zastavení řízení jen pro část uplatněného nároku soud nerozhoduje o náhradě nákladů řízení, jelikož takový postup postrádá logiku; ve svém důsledku by totiž zkresloval výsledek řízení pro pozdější zhodnocení celkového procesního úspěchu sporných stran.

Z ustanovení vyplývá, že o náhradě nákladů řízení (až na výjimky zde uvedené, o které v souzené věci nejde) rozhoduje soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Smysl uvedeného ustanovení spočívá v tom, že až v okamžiku konečného rozhodnutí je zřejmý celkový procesní výsledek řízení. Z současně logicky vyplývá, že není důvod oddělovat rozhodnutí o náhradě nákladů částečně zastaveného řízení (zastaveného pro chování žalovaného) a zbývajícího řízení ve věci samé. Zvýhodnění či znevýhodnění jedné nebo druhé strany (vyplývající z proměnné sazby pro stanovení výše odměny za zastupování) v takové situaci nemá opodstatnění. Opačný výklad by ostatně popřel smysl ustanovení ; nemělo-li by se do rozhodnutí o náhradě nákladů zbývajícího řízení podle výsledku nijak promítnout procesní zavinění na částečném zastavení řízení, nebyl by zde důvod nerozhodnout samostatně o nákladech této části řízení již v rozhodnutí o částečném zastavení.

Lze uzavřít, že byla-li v důsledku chování žalovaného vzata zčásti zpět žaloba, která byla podána důvodně, soud vyjde z toho, že žalovaný v této části zavinil zpětvzetí žaloby; žalobci přičte v tomto rozsahu plný procesní úspěch a tento úspěch zohlední při rozhodování o náhradě nákladů (celého) řízení podle jeho výsledku ( , 2 ). Stejný názor zastává i právní teorie (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 976).

Odlišné řešení otázky procesního práva odvolacím soudem, které žalobce v dovolání užitými argumenty napadl, je tedy nesprávné, a proto nemůže obstát ani rozhodnutí, které na něm spočívá; Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – je zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil ve výroku uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , 2, věta druhá, ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se nezabýval námitkou, podle níž dovolateli nebyla přiznána odměna za označené úkony právní služby, neboť jimi nebyl uplatněn jediný přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( , 3 ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu