Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1070/2017

7 Tdo 1070/2017-21

U S N E S E N Í

M. T.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. T.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 1. 2017, č. j. -235, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení za použití § 53 odst. 2 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 140 hodin. O náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit škodu poškozeným L. M. ve výši 11 839,50 Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava ve výši 13 500 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byli tito poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl poškozený L. M. odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. -260, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody ve vztahu k tomuto poškozenému a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. M. částku 55 960 Kč.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domáhá zrušení rozsudku soudu druhého stupně, neboť v otázce náhrady škody nesprávně posoudil spoluzavinění poškozeného, použil nesprávná ustanovení občanského práva a své rozhodnutí o náhradě škody nedostatečně odůvodnil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 tr. ř. a § 229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. a dovolání podané proti takovému rozhodnutí proto není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. ).

Dovolání obviněného v posuzovaném případě směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl z podnětu odvolání poškozeného L. M. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody ohledně tohoto poškozeného a nově bylo rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit tomuto poškozenému na náhradě nemajetkové újmy částku 55 960 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu nebylo v tomto případě rozhodnuto o vině a trestu obviněného (ani nebylo rozhodnuto o upuštění od potrestání, popř. o uložení ochranného opatření), když tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, nelze jej tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání rozhodnutí odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného, neboť není proti napadenému rozhodnutí přípustné.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Vypracoval:

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.