Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 970/2026

-288

USNESENÍ

P. G.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného

P. G.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. , byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 2

KZV

4/2019, uzavřená v sídle Krajského státního zastupitelství v Brně mezi státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně Mgr. Petrem Mazálkem a obviněnými

P. G.

a společností ASW Plus s. r. o., zastoupenými obhájcem JUDr. Martinem Klimem. Obviněný

P. G.

byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, kterého se dopustil jednáním uvedeným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.

2. Za tento zločin byl obviněný

P. G.

odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v celkové výměře 150 000 Kč, sestávající ze 150denních sazeb po 1 000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních částek podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku.

3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. , podala poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 1

To 64/2024, tak, že podle § 258 odst. l písm. a), b), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek

zrušil ve výroku, kterým byla podle

§ 229 odst. 1 tr. ř. poškozená odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o jejím adhezním nároku rozhodl.

Podle

§ 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným

P. G. a P. Ch.

povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, škodu ve výši 11

951 047

Kč, a obviněnému

P. G.

samostatně povinnost nahradit téže poškozené škodu ve výši 8

287

798,38 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody, který vznesla vůči obviněnému

P. G.

, na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. , v dovolání chybně označené jako usnesení, napadl obviněný

P. G.

prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klima v zákonné lhůtě dovoláním, které výslovně omezil na výrok o

náhradě škody a opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. se slovním vysvětlením, že „rozhodnutí spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení“.

6. Dovolatel konkrétně namítl, že se aktivně účastnil sjednávání dohody o vině a

trestu, souhlasil s navrženými tresty a zaplatil částku 3 362 809 Kč požadovanou finančním úřadem, přestože ten nedodržel podmínky dané dohody a neučinil prohlášení o tom, že po

něm a společnosti ASW Plus s. r. o. nebude v trestním řízení požadovat jiná plnění. Pokud odvolací soud finančnímu úřadu přesto přiznal další nárok na náhradu škody, porušil podle obviněného princip legitimního očekávání a jeho právo na spravedlivý proces. Současně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp

. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp

. zn. , dovolatel namítl, že pohledávka státu na zaplacení zkrácené daně má veřejnoprávní povahu, její uplatnění se řídí daňovým řádem a nelze ji vymáhat v adhezním řízení. Pachatele daňového trestného činu není možné bez dalšího ztotožňovat s daňovým subjektem povinným k úhradě daně. Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, proto neměla být ve vztahu k nezaplacené dani považována za poškozenou a ani jí neměla být přiznána náhrada majetkové škody. Nad rámec uvedeného dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že nezohlednil jeho snahu už v průběhu trestního řízení napravit škodlivé následky trestného činu.

7. Nejvyššímu soudu v závěru dovolání obviněný

P. G.

navrhl, aby napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze změnil tak, že Českou republiku, zastoupenou Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, odkáže s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve

věcech občanskoprávních.

8.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. stručně uvedl, že je nepřípustné, a navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst.

1 písm. a) tr. ř.

9. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci dovolání přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu ve

věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je

dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o

schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.

10. V nyní projednávané věci směřovalo dovolání obviněného

P. G. proti rozsudku odvolacího soudu, který

k odvolání poškozené podle § 258 odst. 1 písm. a), b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a sám pak znovu o nároku poškozené rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným

P. G. a P. Ch.

povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, škodu 11 951 047 Kč a obviněnému

P. G.

samostatnou povinnost nahradit jí škodu 8 287 798,38 Kč, přičemž ve zbytku poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve

věcech občanskoprávních.

11. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu nelze pokládat za

rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., neboť nejde o žádné rozhodnutí uvedené v citovaném § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ani o rozhodnutí podle §

265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. , jehož závěry potvrdil Ústavní soud v

usnesení ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. , a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v případech, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze poškozený proti výroku o náhradě škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo

1310/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1.

2021, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. ). Tyto závěry v rámci své rozhodovací praxe opakovaně podpořil i Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s

ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV.

ÚS

1435/11; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. či

usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. ).

12.

Obiter dictum

Nejvyšší soud poukazuje na to, že

obviněný

P. G.

byl o tom, že dovolání v této věci není přípustné, správně poučen už v napadeném rozsudku, a doplňuje, že změna rozhodnutí soudu druhého stupně, který přezkoumával v odvolacím řízení jen výrok o

náhradě škody, nikoli výroky o vině a trestu rozhodnutí soudu prvního stupně, je možná v

rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona nebo obnovy řízení, samozřejmě za splnění zákonných podmínek pro konání řízení o těchto dalších mimořádných opravných prostředcích.

13. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí dovolání obviněného

P. G.

podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.

Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr

. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Pavla Augustinová

předsedkyně senátu