Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1901/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti I. M., zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -19 ze dne 21. 3. 2012, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 21. května 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tím bylo odmítnuto jako nepřípustné její dovolání. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d.

2. V ústavní stížnosti konkrétně napadenému usnesení vytýká, že přes zjevné procesní chyby a chyby právních závěrů, ústící v extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním vyhodnocením skutku, nezrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, a že se řádně nevypořádal s jejími námitkami.

3. Již ve fázi přípravného řízení došlo k závažnému porušení jejího práva na obhajobu tím, že byla státním zástupcem zamítnuta její stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání coby podána osobou k tomu neoprávněnou (přímo obhájcem a nikoliv obviněnou). Státní zástupce tedy tím, že meritorně nepřezkoumal zákonnost zahájení trestního stíhání, stěžovatelku zkrátil na jejích právech. Z toho stěžovatelka vyvozuje, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, avšak toto porušení práv obhajoby bylo obecnými soudy všech stupňů ignorováno.

4. Dále namítá, že odvolací soud změnil výrok o náhradě škody v její neprospěch na základě nesprávného procesního postupu. Podle odůvodnění rozsudku měl odvolací soud doplnit dokazování o vyjádření poškozené a "listiny vztahujícími se k poskytnutým úvěrům", avšak ve skutečnosti tytoy při veřejném zasedání 6. a 20. října 2011 k důkazu provedeny nebyly. Mimoto tytoy jsou pouhými vyjádřeními poškozené, formou písemného vyjádření a nepodepsaných tabulek a sjetin z evidence, kterou vede poškozená, která je tak mohla upravit dle svých potřeb. Takovéy by podle stěžovatelky v občanskoprávním řízení o náhradu škody nemohly jako důkazy obstát. Odvolací soud také jasně nevyložil, na základě jakých listin zrušil výrok soudu prvního stupně ohledně poškozené, a co z těchto listin vyplynulo. Poškozené také na náhradě škody přiznal více, než kolik u hlavního líčení před zahájením dokazování uplatnil. Jednotlivá tvrzení poškozené si mimoto vzájemně odporují. Ve vyjádření z 18. října 2011 poškozená uvedla, že požadovaná škoda neobsahuje "další příslušenství úvěru jako je úrok z prodlení, poplatky za vedení úvěrového účtu, cena za přistoupení do pojištění nebo cena za upomínku". V přímém rozporu s tím však v připojených sjetinách tyto nepřímé škody do celkové požadované částky započteny jsou. Pokud tedy odvolací soud poškozené u jednoho úvěrového případu přiznal na náhradu škody částku 156 597,83 Kč, přiznal ji se všemi těmito nepřímými náklady. Stejné je to u všech ostatních úvěrů, kde došlo k navýšení jistiny o řádný úrok a následně se počítaly úroky z této nově navýšené částky, tedy úroky z úroků, přestože to poškozená popírá.

5. Ústavní soud předesílá, že v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

6. V posuzovaném případě se argumentace a námitky stěžovatelky zcela míjejí s důvody, které dovolací soudy vedly k vydání napadeného procesního rozhodnutí. Konkrétně šlo v daném případě o to, že rozhodnutí soudu prvního stupně o vině a trestu nikdo nenapadl a odvolací soud tak rozhodoval toliko z podnětu odvolání poškozené o jejím adhezním nároku na náhradu škody. Dovolací soud odkázal na vlastní ustálenou rozhodovací činnost, reprezentovanou usneseními sp. zn. ze dne 17. května 2006, sp. zn. ze dne 28. července 2010 a sp. zn. ze dne 16. listopadu 2010, podle níž za přípustné ve smyslu § 265a odst. 1 písm. a) trestního řádu nelze považovat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže předmětem jeho rozhodování nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Ústavní soud přitom v minulosti neshledal v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání rozpor s ústavním pořádkem (usnesení

sp. zn.

ze dne 26. září 2002). Na uvedeném právním názoru Ústavní soud nemá důvod nic měnit ani v posuzovaném případě.

7. Proto Ústavní soud neshledal, že by v daném případě došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2012

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu