Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 16/2026

-1181

USNESENÍ

Ing. Václav Dědek

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Obviněný Ing. Václav Dědek (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. -1091, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dva) roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 3 (tři) roky. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo, aby ve zkušební době vedl řádný život a nahradil podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.

2. Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. -1091, podal obviněný, a to výlučně do výroku o náhradě škody odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. -1133, podle § 256 tr. ř. zamítl.

I.Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím dvou obhájkyň dovolání (prostřednictvím jedné) a jeho doplnění (prostřednictvím druhé).

4. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně JUDr. Heleny Novákové uplatnil dovolací důvod podle tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně vyjádřil závěr, že v posuzované věci se jedná o soukromoprávní nárok (nárok ručitelský). Tento závěr doplnil citací příslušných ustanovení , přičemž zdůraznil, že finanční úřad jej nemusel vyzvat k úhradě dluhu, neboť bylo nepochybné, že hlavní dlužník (AGRA Netřebice s. r. o.) svůj dluh nesplní. O tom, že daňový dluh vznikl, tedy o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty se poškozený finanční úřad dozvěděl nejpozději ke dni 31. 3. 2020, 31. 3. 2021 a 31. 3. 2022, neboť v těchto lhůtách neobdržel řádné daňové přiznání od hlavního dlužníka. Stejně tak se poškozený finanční úřad z výpisu z obchodního rejstříku dozvěděl, kdo jsou jednatelé výše uvedené společnosti a nic mu nebránilo v tom, aby se na ně obrátil s výzvou k úhradě daňového dluhu z titulu ručení, případně podal žaloby či uplatnil nárok na plnění ve smyslu tr. ř. Poškozený podal trestní oznámení až dne 11. 1. 2023, avšak v jeho rámci svůj nárok vůči žádnému z jednatelů neuplatnil. S nárokem na náhradu škody se pak poškozený k trestnímu řízení připojilu datovanou v červenci 2024. Na základě těchto skutečností dospěl dovolatel k závěru, že pohledávky z ručení za daňový dluh byly minimálně za roky 2019 a 2020 u orgánu veřejné moci uplatněny po uplynutí 3 leté promlčecí doby, a ačkoliv toto bylo řádně namítnuto, přesto byl nárok poškozenému subjektu soudy přiznán. V této souvislosti obviněný nepovažuje výzvy, které mu byly adresovány poškozeným, ke splnění povinnosti podat prohlášení o majetku za uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu soukromého práva. Navíc soud podle dovolatele na posuzovaný případ nesprávně aplikoval ustanovení . Odvolací soud dále opomenul, že u nároku na náhradu škody běží 2 promlčecí doby, a to subjektivní (3 roky) a objektivní (15 let) s tím, že pokud uplyne subjektivní, nemůže se již uplatnit lhůta objektivní a naopak. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje dále v tom, že odvolací soud vázal promlčení pohledávek za jednotlivá zdaňovací období na právní posouzení daného jednání jako dílčích útoků pokračování v trestném činu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. -1133, a sám ve smyslu tr. ř. změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. -1091, tak, že obviněný je povinen na náhradě škody zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj částku 37 248 Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného nároku.

5. V podání označeném jako „Doplnění dovolání“, které bylo podáno prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Jany Pekárkové, pak obviněný odmítl, že by jako jeden z jednatelů společnosti AGRA Netřebice s. r. o. nepodal daňová přiznání vědomě s cílem snížení daňové povinnosti této společnosti. Navíc nepodání daňových přiznání nemělo podle jeho názoru na finanční zájmy státu žádný vliv, neboť společnost byla v dané době ztrátová. Uvedená společnost měla 3 jednatele, a tudíž daňové přiznání mohl podat jiný z jednatelů. To, že bylo vedeno trestní řízení pouze s ním, považuje za diskriminační jednaní, stejně jako uloženou povinnost k náhradě škody, která se týká pouze jeho. Dále uvedl, že Finanční úřad pro Jihočeský kraj neměl být připuštěn jako poškozený do trestního řízení, neboť svůj nárok mohl vymáhat po uvedené společnosti v daňové exekuci, což neučinil a byl tak zvýhodněn oproti jiným subjektům soukromého práva. I v tomto případě navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. -1133, a sám ve smyslu § 265m tr. ř. změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. -1091, tak, že je povinen na náhradě škody zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj částku 37 248 Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného nároku.

6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (zaslal 2 vyjádření, přičemž reagoval i na výše uvedené doplnění dovolání). Podle jeho názoru nejsou v daném případě naplněny podmínky přípustnosti dovolání, neboť odvolací soud sice zamítl odvolání obviněného, to však nebylo podáno proti některému z rozhodnutí, která jsou vymezena v § 265a odst. 2 tr. ř. pod písmeny a) a ž g). V daném případě odvolací soud nepřezkoumával výrok o vině a trestu, jeho přezkumná povinnost byla omezena pouze na výrok o náhradě škody. Pokud tedy odvolací soud rozhodl pouze o výroku o náhradě škody, nelze jeho rozhodnutí považovat za rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a dovolání proti němu není přípustné. Státní zástupce dále zdůraznil, že námitka, že soudy neměly příslušný finanční úřad jako poškozeného do trestního řízení připustit, neodpovídá jakémukoliv dovolacímu důvodu. Navíc soudy v daném případě správně aplikovaly již zavedenou rozhodovací praxi, přičemž nebyl důvod, aby Českou republiku zastoupenou finančním úřadem k trestnímu řízení nepřipustily, neboť pro postup, který zvolily, byly splněny všechny zákonné předpoklady. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání (včetně doplnění), odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

II.Přípustnost dovolání

7. Nejvyšší soud nejdříve přezkoumal, zda je v posuzované věci dovolání (doplnění) přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není, a to z následujících důvodů.

8. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 tr. ř. je pak obsažen výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o:

a)

rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání;

b)

rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn;

c)

usnesení o zastavení trestního stíhání;

d)

usnesení o postoupení věci jinému orgánu;

e)

usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření;

f)

usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání;

g)

usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.

9. Pro úplnost je třeba uvést, že obviněný v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně učinil ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. prohlášení, že je vinen spácháním skutku, jak je popsán v obžalobě, a že souhlasí s jeho právní kvalifikací v obžalobě. V návaznosti na to soud prvního stupně takové prohlášení viny přijal a ve smyslu § 206c odst. 4 a 6 tr. ř. rozhodl, že dokazování o skutečnostech v tomto prohlášení nepovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu.

10. V posuzované věci je dále zřejmé, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, který podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného podané výhradně proti výroku o náhradě škody (viz též bod 3 usnesení odvolacího soudu). Výroky o vině a trestu tak nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud se zabýval jen správností výroku o náhradě škody, který byl odvoláním napaden. Z uvedeného je tak nezpochybnitelné, že usnesení odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., neboť nejde o žádné rozhodnutí uvedené ve výše zmíněném ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ani o rozhodnutí podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. .

11. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že uvedené závěry jsou v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných případech, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podá toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabude právní moci a následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, je posouzeno jako nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. ). Tyto závěry v rámci své rozhodovací praxe navíc opakovaně podpořil i Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. , shodně též obdobný případ, řešený Ústavním soudem pod sp. zn. ).

12. S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž je v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. připuštěno dovolání, Nejvyšší soud učinil závěr (v souladu s rozhodnutím sp. zn. ), že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé a zákon tak proti tomuto rozhodnutí dovolání nepřipouští.

13. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné, a z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 1. 2026

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu