Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1764/2016

26 Cdo 1764/2016

U S N E S E N Í

DELTA CENTER a.s.

hlavnímu městu Praha

, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o zaplacení 282.248.315,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. -574, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 190.599 Kč k rukám JUDr. Zdeňka Krampery, advokáta se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 11. 2015, č. j. -574, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 3. 2. 2015, č. j. -467, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 180.244.093,86 Kč s úrokem z prodlení představující slevu z nájemného za dobu 11. 6. 2010 – 31. 12. 2012 a částky 102.004.221,30 Kč s úrokem z prodlení představující náhradu škody (ušlý zisk za dobu od 11. 6. 2011 do 31. 12. 2012) a uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení žalované a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „ “ (čl. II bod 2 ), přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Žalobkyně požaduje slevu z nájemného a náhradu škody za dobu od 11. 6. 2010 do 31. 12. 2012, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) proto správně posoudil věc podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ( , 3 , ).

Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ). Jen pro úplnost lze dodat, že skutkové závěry odvolacího soudu odpovídají obsahu spisu.

Dovolatelka (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu - ) napadla právní posouzení vztahu vzniklého mezi účastníky uzavřením smlouvy o nájmu ze dne 9. 12. 1994 (ve znění pozdějších dodatků) učiněné odvolacím soudem.

Závěr odvolacího soudu, že právní vztah vzniklý mezi účastníky je podle , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) vztahem obchodně právním, sice správný není; v souladu s judikaturou je však jeho závěr, že se tento vztah řídí ustanoveními o nájemní smlouvě podle a násl. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).

Smlouvu o nájmu (uzavřenou dne 9. 12. 1994 na dobu určitou s účinností od 1. 4. 1995, jejímž předmětem byly tam uvedené nemovité a movité věci tvořící areál tržnice v prostoru bývalých jatek v P. – H., dále jen „Nájemní smlouva“) uzavírala samosprávná územní jednotka (žalovaný) s podnikatelem (žalobkyně) při jeho podnikatelské činnosti, jejím obsahem však nebylo zabezpečování veřejných potřeb. Podle soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 41/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zabezpečování veřejných potřeb zahrnuje uspokojování potřeb neurčitého počtu lidí, a to bez ohledu na to, zda jde o celou společnost nebo pouze o její část. Pod pojem zabezpečování veřejných potřeb jsou zahrnovány služby, na kterých je obecný zájem, a to typicky v oblasti hospodářské, zdravotnické, životního prostředí, sociální, kulturní atp. Takovéto potřeby jsou zajišťovány jednotně pro všechny subjekty, které je také na daném území mohou hromadně využívat. Jedná se například o výstavbu a opravu vodovodů, veřejných komunikací, osvětlení apod. I když pojem zabezpečování veřejných potřeb užitý v ustanovení § 261 odst. 2 obch. zák. je vykládán tzv. v širších souvislostech, dospěla soudní praxe (viz již citovaný rozsudek sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ) k závěru, že zmíněným hlediskům neodpovídá nájem budov, neboť pronájem budovy má především charakter výkonu vlastnického práva a s veřejným zájmem nesouvisí. K závěru, že jde o smlouvu, jejímž obsahem je uspokojování veřejných potřeb, nepostačí jen to, že Nájemní smlouva byla uzavřena na základě obchodní veřejné soutěže vyhlášené podle § 281 a násl. obch. zák. (srovnej obdobně závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. ).

Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je-li nemovitost pronajata jako celek (i když obsahuje nebytové prostory), je režim nájemního vztahu podřízen a násl. obč. zák., nikoliv , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

V právní teorii (srovnej např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. – 684. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1930) i v soudní praxi (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. ) zároveň není pochyb, že obecná úprava nájmu v ( a násl.) nebrání účastníkům smlouvy o nájmu nemovitosti, aby si v rámci smluvní volnosti ( obč. zák.) sjednali (např. i odkazem na ustanovení ) vznik, obsah a skončení nájmu jinak, než stanoví obč. zák.

Vyplývá-li tedy ze skutkových zjištění (jimiž je dovolací soud vázán a která ostatně odpovídají obsahu spisu), že si účastníci v Nájemní smlouvě sjednali konkrétní práva a povinnosti jak podle obč. zák., tak podle (např. jeden z výpovědních důvodů je ujednán odkazem na konkrétní ustanovení ), byla takováto ujednání možná. Zároveň však z obsahu Nájemní smlouvy nevyplývá (podle závěrečných ustanovení se „vztahy mezi stranami touto smlouvou neupravené řídí ustanoveními , v platném znění a dalšími obecnými právními předpisy“), že by účastníci mínili podřídit režim smlouvy výlučně Lze tak uzavřít, že i když právní režim Nájemní smlouvy je podřazen obč. zák., mohli si účastníci konkrétní práva a povinnosti sjednat i odkazem na ustanovení , a jestliže tak neučinili a některá práva a povinnosti si výslovně neupravili, řídí se v této části obsah nájemní smlouvy obecnou právní úpravou – tedy ustanoveními . Protože Nájemní smlouva neupravuje otázku slev z nájemného, je třeba takový nárok nájemce (žalobkyně) posoudit podle obč. zák. ( a násl. obč. zák.).

V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je i závěr odvolacího soudu, že si účastníci v Nájemní smlouvě sjednali (odchylně od obecné úpravy obsažené v § 664, § 668 odst. 1 obč. zák.) povinnost nájemce (žalobkyně) udržovat předmět nájmu ve stavu způsobilém k smluvenému užívání (namísto pronajímatele), provádět údržbu a opravy předmětu nájmu. Otázka výkladu právních úkonů podle obč. zák. je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 321 – 329) i soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená a odvolací soud se při výkladu Nájemní smlouvy od této ustálené praxe neodchýlil. Podle obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ( obč. zák.). Výkladem nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje, není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ). Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem y, na níž je zaznamenán (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 3. 2. 2016, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I kdyby byl tedy stav předmětu nájmu nezpůsobilý k smluvenému užívání (nic takového však v řízení prokázáno nebylo), nestalo by se tak porušením povinností žalovaného a obstojí tedy závěr odvolacího soudu, že nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu představující podle tvrzení dovolatelky zisk, který jí ušel. Ostatně dovolatelka zpochybňuje právní posouzení otázky náhrady škody (ušlého zisku) odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, tedy prostřednictvím jiného dovolacího důvodu než je uveden v (viz výklad shora).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. srpna 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu