Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 556/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy                JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce České republiky – Ministerstva financí, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. M. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2005, č.j. -248, takto:

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl v zamítavém výroku o žalobě na vyklizení pozemku parc.č. 1193/1 v katastrálním území N. M. nad M. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 12. 2003, č.j. -162; jinak byl však ve prospěch žalobce jako odvolatele prvostupňový rozsudek změněn tak, že žalovaný je povinen vyklidit budovu č.p. 1132 na pozemku parc.č. 180/1, budovu č.p. 1133 na pozemku parc.č. 180/2, stavbu – zastřešenou verandu na pozemku parc.č. 181 a pozemek parc.č. 180/1, vše zapsáno na listě vlastnictví č. 1203 pro k.ú. N. M. nad M. Odvolací soud zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 14.371,- Kč a před soudem odvolacím v částce 18.158,- Kč.

Odvolací soud v řízení vycházel z právního názoru, vysloveného Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. 8. 2005, č.j. -190, že nájem předmětných nemovitostí byl sjednán na dobu určitou. Jinak ale odvolací soud dovodil, že nájemní vztah mezi právním předchůdcem žalobce jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem je nutno posuzovat podle ustanovení a násl. (dále „o. z.“). I nájem sjednaný na dobu určitou je možné vypovědět, jestliže se účastníci smlouvy o nájmu na takovém způsobu skončení nájmu dohodli. Odvolací soud dospěl k závěru, že právě takové ustanovení o výpovědi z nájmu obsahoval čl. III bod 1 smlouvy o nájmu, uzavřené dne 1. 12. 1994; jím se řídila výpověď pronajímatele ze dne 25. 2. 1997. Z těchto důvodů bylo vyhověno žalobě na ochranu vlastnického práva žalující strany, opřené o o. z. (s výjimkou žaloby na vyklizení pozemku parc.č. 1193/1, u něhož žalobce neprokázal své vlastnické právo).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýkal odvolacímu soudu, že řízení bylo postiženo vadou s následkem nesprávného rozhodnutí, a navíc došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Nastolil právní otázky, jež považoval za zásadní: nájemní vztah mezi stranami se neměl řídit obecnými ustanoveními o. z., ale , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, s jiným právním režimem skončení nájmu na dobu určitou (vymezené výpovědní důvody v citovaného zákona, z nichž žádný nebyl naplněn); nájemní smlouva nebyla posouzena v souladu s tou interpretací, která vychází z o. z., byl k ní neprávem „doplněn“ pozemek a tím ovlivněna její právní kvalifikace; mělo být vzato v úvahu postavení nájemce jako potencionálního restituenta v řízení, dosud vedeném podle , o mimosoudních rehabilitacích, s nímž je vyklizení nemovitostí v rozporu. Po procesní stránce porušil odvolací soud podle dovolatele ustanovení , neboť nesprávně zhodnotil obsah výpovědi svědka J. B. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal své dovolání včas (, ). Přípustnost dovolání byla dána diformitou rozsudků nižších instancí ( ) a uplatněné dovolací důvody odpovídaly ustanovením , b/

Dovolání není důvodné.

Předmětem nájmu byly nebytové prostory v objektu turistické základny R., a to hlavní budova s kotelnou, skladem, vinárnou, dílnou a plechovou trojgaráží, obytná budova se dvěma byty a dvěma garsoniérami a dále dvě dřevěné rekreační chaty na sezónní užívání. definuje v nebytové prostory jako „místnosti nebo soubory místností“, určené podle rozhodnutí stavebního úřadu k jinému účelu než bydlení. To však neznamená, že jsou věcí ve smyslu právním; výklad citovaného ustanovení se ustálil na názoru, že představují určitý prostor uvnitř stavby. Na tom nic nemění ani to, že se – v důsledku prohlášení vlastníka budovy – mohou stát jednotkou v intencích , o vlastnictví bytů.

Z toho plyne, že přenechá-li pronajímatel nájemci k užívání stavbu jako celek, nebude se nájemní smlouva řídit ustanoveními zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ale obecnými předpisy o nájmu ( a násl.). Přitom nic nebrání smluvním partnerům, aby si v rámci prostoru daného těmito ustanoveními  (, o. z.) smluvili dobu trvání nájemního vztahu i podmínky jeho skončení obdobně jako u nájmu nebytových prostor podle , ale i jinak.

Mezi smluvními stranami se stal relevantním ujednáním článek III. smlouvy se sjednanou dobou nájmu a možností výpovědi, dané případně i během trvání nájmu bez udání důvodu.

Popsaná výkladová praxe se u dovolacího soudu ustálila zejména na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc č. 73/2000.

Odvolací soud tedy při své aplikaci obecných ustanovení na zjištěný skutkový stav nepochybil. Od tohoto právního posouzení se odvíjí také další správné závěry téhož soudu o důsledcích relevantních právních úkonů stran, takže dovolací soud považuje za nadbytečné zabývat se, ve světle těchto závěrů, dalšími hmotněprávními námitkami vznesenými v dovolání žalovaného.

Neobstojí ani dovolací důvod, uplatněný podle (eventuálně odst. 3) Nebylo shledáno, že by odůvodnění rozsudku odvolacího soudu obsahovalo z hlediska hodnocení důkazů jiné skutečnosti, než které vyplynuly z protokolace výslechu svědka B., eventuálně že by takové skutečnosti absentovaly. Pokud jde o samotné hodnocení obsahu výpovědi tohoto svědka zvlášť i v návaznosti na obsah provedených důkazů ostatních, pak je nutné připomenout, že dovolací soud je při svém přezkumu vázán skutkovým základem věci, jak byl zjištěn nižšími instancemi (srov. a výklad k němu, viz zejména Bureš, Drápal, Krčmář a kolektiv, , Komentář, II. díl, 7. vydání, C. H. Beck 2006, str. 1288). Hodnocení svědecké výpovědi, napadané v dovolání, mu tedy nepřísluší.

Dovolací soud neshledal naplnění ani jednoho z obou žalovaným uplatněných dovolacích důvodů, nezjistil ani, že by v řízení před soudy obou nižších stupňů došlo k vadám vedoucím ke zmatečnosti nebo i k jiným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a dovolání žalovaného zamítl ( věta před středníkem ).

Žalobci, ač v řízení o dovolání úspěšnému, nevznikly žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. února 2007

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu