Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 177/2017

-587

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PREFA MAJETKOVÁ a. s., se sídlem v Pardubicích, Bílé Předměstí, Husova 456, PSČ 530 03, identifikační číslo osoby 25296736, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze – Novém Městě, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 1 162 930 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka, takto:Soudci senátu č. 30 CdoNejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í:

Podle platného rozvrhu práce bylo dovolání přiděleno k projednání senátu Nejvyššího soudu č. 30, věc je vedena pod sp. zn. , předsedou senátu byl určen soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, soudcem zpravodajem soudce Nejvyššího soudu Mgr. Vít Bičák a třetím členem senátu soudce Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek. Uplatněná námitka podjatosti směřuje (mimo jiné) proti všem těmto třem soudcům Nejvyššího soudu.

Důvod vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že se dle jejího mínění podíleli „na absenci ochrany vlastnických práv, správných úředních postupů, to je řetězci absolutních nečinností orgánů České republiky, které vedly k žalované škodě“, a to tím, že „deklarovali spravedlivý proces v konfrontaci s nespornou a neuhrazenou škodou, která je ekvivalentem výnosů z trestné činnosti“ a ignorovali povinnost formulovanou Ústavním soudem v jeho usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. . Jako soudci jednající ve věcech uvedených na str. 80 - 82 dovolání „dle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou z důvodu korupce vědomě a v rozporu s principem legality fabulovali nesrozumitelnost a neurčitost k nezákonné sankci dle v každém tomto případě“.

JUDr. Pavel Simon k uplatněné námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k věci samé a nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.

Mgr. Vít Bičák se vyjádřil tak, že si není vědom žádných skutečností, které by zakládaly jeho poměr k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, ve věci se necítí být podjatý a ani ve vztahu k jiným věcem téhož dovolatele či jiných subjektů s dovolatelem provázaných, které případně projednával a rozhodoval, si není vědom, že by svým postupem či rozhodnutím porušil zákon či byl ovlivněn svým poměrem k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům.

JUDr. František Ištvánek uvedl, že není v žádném poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, ani se nepodílel na vyřizování takové věci u soudů nižších stupňů.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1].U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání [odstavec 2]. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].

Podle věty druhé o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 9. 2016 věci Nd o námitkách vyloučení soudců Nejvyššího soudu vyřizuje soudní oddělení v rozvrhu práce následující po soudním oddělení, jehož soudce se námitka týká, a to ve složení podle rozvrhu práce; o námitkách týkajících se soudců oddělení 33 rozhoduje senát soudního oddělení 20. O námitkách vyloučení soudců velkého senátu (oddělení 31) rozhoduje senát soudního oddělení 32, a týká-li se námitka zástupce tohoto senátu, senát soudního oddělení 33.

O uplatněné námitce podjatosti v té části, v níž směřovala proti soudcům senátu č. 32 Nejvyššího soudu JUDr. Haně Gajdziokové a JUDr. Miroslavu Gallusovi, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 7. 2017, č. j. -584, tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , tj. z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti směřující proti soudcům senátu č. 30 Cdo JUDr. Pavlu Simonovi, Mgr. Vítu Bičákovi a JUDr. Františku Ištvánkovi.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. , které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na www.nsoud.cz).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka nebo JUDr. Františka Ištvánka. Z toho, co žalobkyně uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že tito soudci nebo některý z nich mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení a 2 , a taková skutečnost nevyšla najevo ani jinak.

Že námitka založená na tvrzení, podle něhož uvedení soudci senátu č. 30 nějakým způsobem rozhodli v žalobkyní označených řízeních, není námitkou způsobilou vést k vyloučení těchto soudců, je zřejmé již z dikce (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. ).

Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1y) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. , veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2017JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu