Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Nd 213/2017

33 Nd 213/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PREFA MAJETKOVÁ a.s., se sídlem v Pardubicích, Bílém Předměstí, Husova 456, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1.162.930.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu rozhodujících o námitce podjatosti soudců jiného senátu Nejvyššího soudu pod sp. zn. , takto:

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené právní věci podala žalobkyně dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2016, č.j. -252, s nímž spojila také vznesení námitky podjatosti některých soudců Nejvyššího soudu.

Podle platného rozvrhu práce byla věc pod sp. zn. přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu , na jehož členy (JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka) se námitka podjatosti vztahovala.

O námitce podjatosti uvedeného senátu měl následně rozhodnout senát 32 Cdo Nejvyššího soudu. Podle obsahu podání žalobkyně se námitka podjatosti vztahuje také na JUDr. Hanu Gajdziokovou a JUDr. Miroslava Galluse, soudce senátu 32 Cdo.

Námitku podjatosti žalobkyně v obsáhlém a poněkud konfúzním podání odůvodňuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která identifikuje prostřednictvím spisových značek (popř. čísly jednacími), a kterými podle jejího názoru Nejvyšší soud například „legalizoval nezákonné jednání korunního svědka v nezákonném a nepřiměřeně dlouhém trestním stíhání tehdejších zástupců žalobce, společníků úpadce RASTRA AG-CZ a.s. a zástupců jeho většinových konkurzních věřitelů z tehdejšího koncernu Prefa Pardubice a.s.“, „legalizoval výnosy z trestné činnosti“ i „bezdůvodné obohacení bývalého Holcim (Česko) a.s., jeho zločinných spolčenců a organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie“, či ignoroval ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Na straně 61 svého podání potom žalobkyně vyjmenovala všechny soudce Nejvyššího soudu (včetně JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse), kteří se dle jejího názoru podíleli na „absenci ochrany vlastnických práv, správných úředních postupů, to je řetězci absolutních nečinností orgánů České republiky, které vedly k žalované škodě.“ Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodnutími soudů, mj. také Nejvyššího soudu, je jí odpírána spravedlnost.

K námitce podjatosti se soudci JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Miroslav Gallus vyjádřili shodně tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k zástupci žalobkyně nemají žádný vztah, a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnost o jejich nepodjatosti.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( y základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. ) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje důvod pro vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se o případ podle nejedná.

V prvé řadě nutno s odkazem na znění in fine odmítnout tu část argumentace námitky podjatosti spojenou s výhradou vůči rozhodování senátu 32 Cdo v jiných věcech.

Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě věc projednat a rozhodnout.

Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu