Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 414/2014

29 Nd 414/2014

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Žalobkyně vznesla (podáním z 30. října 2014) ve věci odvolacího soudu označené ve výroku námitku podjatosti soudkyň JUDr. Evy Keményové (dále jen „E. K.“), JUDr. Milady Lukáčové (dále jen „M. L.“) a JUDr. Marie Grygarové (dále jen „M. G.“).

Námitku odůvodnila tím, že ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. měly označené soudkyně za to, že Ing. V. N. a P. N. nebyli k 26. lednu 2006 členy představenstva OPZ PLUS, a. s., toho času v úpadku (dále jen „úpadce“), ačkoli je zřejmé, že zvoleni byli, což plyne z usnesení ze dne 20. října 2009, č. j. -281, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valené hromady úpadce z 22. září 2005, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 16. září 2013, č. j. -390. Odtud žalobkyně dovozuje, že jí označené soudkyně mají zájem na výsledku řízení.

S poukazem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 127/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech „Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994 a Gautrin a další vs. Francie, 1998“ proto dovolatelka požaduje, aby jmenované soudkyně byly vyloučeny z projednávání a rozhodování označené odvolací věci.

Soudkyně E. K. a M. L. ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti (z 10. listopadu 2014) shodně uvedly, že účastníky ani jejich zástupce osobně neznají, nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Dle ustanovení o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení žalobkyně nevypovídá o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též žalobkyní zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. (které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2011 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

To, že námitka založená na tom, jak soudkyně rozhodly v jiné odvolací věci, není námitkou způsobilou vést k vyloučení tohoto soudce, je zřejmé již z dikce

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně E. K. a M. L. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí označené odvolací věci ( ). O námitce podjatosti týkající se soudkyně M. G. Nejvyšší soud nerozhodoval, když tato soudkyně není členkou senátu, jenž má rozhodnout o podaném dovolání, ani členkou zastupujícího senátu.

Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2014

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu