Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 15/2026

20 Nd 15/2026-149

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně Oberbank AG, se sídlem Untere Donaulände 28, A-4020 Linz, Rakouská republika, registrační číslo FN 79063 w, zastoupené JUDr. Vítem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Václavská 316/12, proti žalované M. B., o námitce podjatosti uplatněné žalovanou v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Odůvodnění:

Podáním ze dne 19. 11. 2025, doplněným 20. 11. 2025 žalovaná uplatnila námitku podjatosti vůči členům senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze – konkrétně vůči soudkyním Mgr. Mileně Filingerové, Mgr. Kateřině Černé a Mgr. Šárce Hájkové s tím, že tento senát není nestranný, když ve svém rozhodnutí navádí soudce prvního stupně, jak má nadále postupovat, v důsledku čehož Krajský soud v Českých Budějovicích poté rozhodl bez jednání a odmítl námitky povinné proti směnečnému platebnímu rozkazu. Vrchní soud má pak v plánu usnesení v rozporu s procesním postupem pouze potvrdit. Dále uvádí, že tyto soudkyně udržují přátelské a nadstandardní vztahy s pracovníky a advokáty žalobce a to se projevuje v jejich rozhodování. Současně se domnívá, že na Vrchním soudu v Praze dochází k manipulaci s přidělováním věcí, jelikož v jejím případě rozhodoval vždy dvanáctý senát. Jedná se dle ní o systematicky nezákonný postup, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhoduje s tímto senátem koordinovaně. Proto navrhuje, aby byl senát 12 Cmo a výše jmenované soudkyně vyloučeny z projednání a rozhodování ve věci.

K námitce se vyjádřily všechny tři výše jmenované členky senátu 12 Cmo s tím, že nemají vztah k věci samé, k žádnému z účastníků, zástupci žalobce, ani k jeho kolegům či spolupracovníkům.

Podle ustanovení , (dále jen ) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání. (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Ustanovení pak stanoví, že o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 30. 8. 2017, sp. zn. stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. 10. 2017, sp. zn. ) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Přitom důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. , či z 9. 6. 2020, sp. zn. ). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 y) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. ).

O žádný ze shora uvedených případů v posuzované věci nejde. Pochybnost o nepodjatosti výše jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze je v uplatněné námitce odvozována od jejich postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci. Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění , však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. Navrhovatelka dovozuje podjatost rovněž z přátelských a nadstandardních vztahů soudkyň s pracovníky a advokáty žalobce, které nepodložila žádnými konkrétními tvrzeními, přičemž takovéto okolnosti nevyplývají ani ze spisu. Důvodem k vyloučení soudkyň nemohou být ani námitky žalované, že v její věci rozhodoval vždy senát 12 Cmo.

V poměrech projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudkyň.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová, Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí dané věci ve smyslu ustanovení

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 2. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu