Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 211/2020

-11

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í :

Ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. učinil žalobce podáním ze dne 15. dubna 2020 na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). O Návrhu přísluší rozhodnout Vrchnímu soudu v Olomouci, u nějž je věc vedena pod sp. zn. (dále jen „Spis“).

V průběhu řízení o Návrhu vznesl žalobce podáním ze dne 7. května 2020 námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ladislava Bognára (a potažmo „celého VS v Olomouci“). Jako důvod, jenž má zakládat pochybnost o jeho nepodjatosti, uvedl poměr „k předmětu žalob“ (viz č. l. 6 Spisu).

Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „”) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech ( věta první, a ).

Podle ustáleného výkladu , jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci, podávaného soudní praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod č. 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 30. srpna 2017, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. října 2017, sp. zn. ), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Přitom „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. prosince 2014, sp. zn. ). V poměrech projednávané věci rovněž nelze ztratit ze zřetele, že Nejvyšší soud již v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci; tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí.

V posuzované věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ladislava Bognára (tím méně pak „celého VS v Olomouci“, jak to formuloval žalobce). Z jeho vyjádření totiž vyplývá, že nemá k věci ani k žalobci (jako jedinému účastníku řízení o Návrhu) žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takové okolnosti nebyly zjištěny ani z obsahu spisu a ostatně je neuvedl ani žalobce, který námitku podjatosti vznesl. Pro úplnost zbývá dodat, že pochybnost o nepodjatosti uvedeného soudce nemůže založit toliko obecné tvrzení o jeho poměru „k předmětu žalob“. Důvod, pro který lze pochybovat o nepodjatosti soudce, pak nemůže spočívat ani v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech (viz ). Navíc není důvod přehlížet ani okolnost, že jmenovaný soudce zde není povolán k rozhodování ve věci samé, nýbrž jen k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ( , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ), rozhodl, že ve výroku jmenovaný soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL 6/2020.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 6. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu