Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Nd 127/2025

24 Nd 127/2025-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Albert Česká republika, s.r.o., identifikační číslo osoby 44012373, se sídlem Praha 5, Jinonice, Radlická 520/117, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalovanému L. J., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti uplatněné žalovaným v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Odůvodnění:

Podáním ze dne 26. 1. 2025, doplněným na výzvu soudu navazujícím podáním ze dne 1. 3. 2025, žalovaný uplatnil námitku podjatosti vůči soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřímu Čurdovi. Námitka podjatosti je odůvodněna tím, že soudce vrchního soudu Mgr. Jiří Čurda (citováno doslovně): „straní protistrany“, postupuje procesně nesprávně, ignoruje žalovaným specifikovaná pochybení soudu prvního stupně, diskriminuje žalovaného, zanedbává zákonnou poučovací povinnost, v důsledku čehož mají být pošlapávána základní práva žalovaného, právo na spravedlivý proces nevyjímaje, kdy rovněž námitkou dotčený soudce nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Žalovaný proto žádá, aby byl „soudní senát 3 Cmo označen za podjatý a věc přidělena jinému senátu“.

K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a není mu ani známa žádná skutečnost, pro kterou by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. Obdobně se vyjádřila i předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Gabriela Kučerová a další člen senátu Mgr. Michal Výtisk.

Podle ustanovení , (dále jen „ “) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Ustanovení pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 30. 8. 2017, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. 10. 2017, sp. zn. ) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Přitom „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. , či z 9. 6. 2020, sp. zn. ). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 y) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. ).

O žádný ze shora uvedených případů však v posuzované věci nejde.

Pochybnost o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřího Čurdy je v uplatněné námitce odvozována výlučně od jeho postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci. Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění , však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci.

V poměrech právě projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označeného soudce Vrchního soudu v Praze. Důvod pro vyloučení soudce přitom nelze – objektivně nahlíženo – rozumně dovodit ani z vlastních údajů v podání žalovaného. Jeho nesouhlas s procesním postupem odvolacího soudu není v zásadě důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti, nýbrž může být instančně přezkoumán v řízení o (mimo)řádném opravném prostředku, pokud jej zákon připouští.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda, není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Nejvyšší soud konečně nerozhodoval o tom, zda jsou či nejsou z projednávání a rozhodování vyloučeni také další členové odvolacího senátu, jenž je rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze povolán věc projednat a rozhodnout. Vzal totiž na zřetel, že podrobněji neodůvodněná námitka podjatosti směřovala výslovně vůči soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřímu Čurdovi, žalovaný byl odvolacím soudem (v usnesení ze dne 13. 2. 2025, č. j. -246) instruktivně poučen, aby chybějící náležitosti námitky podjatosti doplnil, ve stanovené lhůtě tak žalovaný sice učinil, nicméně konkrétní doplnění se vztahovalo opět jen k osobě soudce Mgr. Jiřího Čurdy. Ve vztahu ke zbývajícím členům odvolacího senátu žalovaný žádný důvod podjatosti neoznačil, v tomu odpovídajícím rozsahu tak nelze k námitce podjatosti přihlížet ( věta druhá ).

Jen se zřetelem na dosavadní průběh řízení je možno připomenout, že soud má v zásadě postupovat tak, aby ochrana práv jeho účastníků byla rychlá a účinná ( ) přičemž zásadně nepřihlíží k úkonům účastníků, jež jsou za řízení nepřípustné ( ), tedy včetně těch, jež představují zneužití práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 3. 2025

JUDr. David Vláčil předseda senátu