Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3063/2017

20 Cdo 3063/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Braschi – Consultadoria e Serviços, Sociedade Unipessoal Lda (Zona Franca da Madeira),se sídlem Edifício D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3, Funchal, Madeira, Portugalská republika, NIPC: 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Spálená 108/51, proti povinné CORDIA CZ, a. s., se sídlem v Praze, Bořivojova 878/35, identifikační číslo osoby 64829162, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, K Brusce 124/6, pro 61 842 861,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. -399, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 2016, č. j. -335, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce co do částky 33 019 000 Kč (výrok I.) a zamítl návrh povinné na odklad exekuce v tomto rozsahu (výrok II.). Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že povinnou tvrzený částečný zánik pohledávky vydáním exekučního příkazu (přikázání pohledávky povinné za společností Cash Reform, a. s.) není žádným ze zákonných důvodů pro částečné zastavení exekuce ve smyslu , neboť případné vymožení pohledávky povinné vůči této společnosti soudním exekutorem by bylo nuceným plněním v rámci exekuce. Dále uvedl, že povinnou uplatněná tvrzení o údajné škodě jí vzniklé (byť v totožné výši), kterou započetla vůči pohledávce oprávněné, jsou novými skutkovými tvrzeními, která nebyla v návrhu povinné ze dne 24. 6. 2016 uplatněna, a odvolací soud k nim proto v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného na základě jiných tvrzení povinné nemohl přihlížet. Protože návrh povinné na částečné zastavení exekuce není důvodný, není ani splněna podmínka pro odklad exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce přípustnosti uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení v rámci exekučního řízení. V exekučním řízení lze v souladu s v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy a projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a dále část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně (o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce), neboť se odvolací soud při řešení otázky uplatnění tzv. novot v odvolacím řízení v exekuci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle (do 30. 6. 2009 odst. 4) ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, lze v odvolání v exekučním řízení uvádět nové skutečnosti a důkazy.

Nejvyšší soud mnohokrát v rámci své rozhodovací činnosti zdůraznil, že v exekučních věcech se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení); k novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, jen jestliže je účastník v odvolacím řízení uplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. ). Uvedením nových skutečností v odvolání nelze uplatnit nový nárok ve smyslu , zakládající v odvolacím řízení změnu návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. ).

V projednávané věci povinná podáním ze dne 24. 6. 2016 (č. l. 322) navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 33 019 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že soudní exekutor exekučním příkazem přikázal pohledávku povinné za společností Cash Reform, a. s. v odpovídající výši oprávněné a v okamžiku doručení exekučního příkazu poddlužníkovi povinná ztratila na pohledávku právo. Exekuční soud návrh na zastavení exekuce v uvedeném rozsahu zamítl. Povinná následně v odvolání proti tomuto usnesení (č. l. 341) nově namítla, že vymáhaná pohledávka ve výši „minimálně 33 019 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 9. 2005 do zaplacení“ zanikla, neboť povinná na ni započetla svou pohledávku za oprávněnou z titulu náhrady škody ve výši „minimálně 33 019 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 9. 2005 do zaplacení“. Ke vzniku škody mělo podle povinné dojít tím, že oprávněná vůči poddlužníku neuplatnila pohledávku přikázanou exekučním příkazem, čímž došlo k promlčení pohledávky.

Odvolací soud se novými tvrzeními povinné nezabýval s poukazem na to, že nebyla uplatněna v návrhu na zastavení exekuce, čímž však postupoval v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučních věcech.

Protože v důsledku tohoto pochybení je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tím nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Dovolání není přípustné v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně, protože odvolací soud jím rozhodoval o odkladu exekuce [ ].

Nejvyšší soud proto v této části dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu