Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1860/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 11. 2. 2005, č. j. -68 (ve výroku, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 3. 4. 1997, č. j. -38, exekuci vyklizením bytu, nacházejícího se v obci L. čp., do náhradního bytu v P., v ulici S., o velikosti 2+1 a nacházejícího se v 1. patře) tak, že toto vyklizení nařídil do bytu č. 13 v B., v ulici, o velikosti 3+1, přestěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí (výrok I.); ve výrocích o nařízení exekuce i pro uspokojení nákladů oprávněného a exekutora z této exekuce a o pověření soudního exekutora jejím provedením usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II.) a povinným uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 675,- Kč k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.). Odvolací soud při přezkoumávání posouzení, zda došlo k zajištění odpovídající bytové náhrady podle vykonávaného rozhodnutí, uvedl, že povinní v odvolání neoznačili žádné konkrétní výhrady k zajištěnému náhradnímu bytu. Současně s ohledem na nově nastalé a zjištěné skutečnosti (oprávněný nebyl z důvodů nerespektování rozhodnutí soudu prvního stupně ze strany povinných schopen zajistit a financovat původní bytovou náhradu, tj. byt 2+1 v P., a proto ve prospěch povinných uzavřel dne 12. 7. 2005 nájemní smlouvu k bytu o velikosti 3+1 v B.) a na základě návrhu oprávněného uzavřel, že okresní soud postupoval správně, pokud exekuci nařídil, avšak co se týče bytové náhrady, která byla pro povinné zajištěna, usnesení okresního soudu změnil.

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním - přípustným ve smyslu , odst. 2 ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – a namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ ). Tvrdí, že odvolací soud pochybil, když v průběhu odvolacího řízení připustil změnu návrhu oprávněného stran zajištěné bytové náhrady; takový postup nemá oporu v zákoně a odvolatelé jej shledávají v rozporu s , neboť výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro změněný návrh oprávněného. Odvolací soud tedy měl takový návrh zamítnout respektive nepřipustit, případně mohl rozhodnutí okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k novému projednání. Dále namítají, že odvolací soud v řízení nezkoumal, zda bytová náhrada je zajištěna, zda je odpovídající a způsobilá k užívání. Namítají také, že jim nebylo umožněno se se stavem nové bytové náhrady seznámit, neboť se o ní dozvěděli až z rozhodnutí odvolacího soudu. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a spočívá na závěrech, které nemají oporu v provedeném dokazování ani tvrzení v průběhu řízení. Soud nezohlednil velmi vážný zdravotní stav povinného 1) a nařízení exekuce je tak v rozporu s dobrými mravy. Na povinných nelze žádat, aby celý svůj měsíční příjem utratili za nájemné. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle požádali též o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí až do vydání rozhodnutí dovolacího soudu.

Dovolání – přípustné podle , ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) - je i důvodné.

Protože dovolání je přípustné, Nejvyšší soud v souladu s ustanovením , věty druhé, přezkoumal postup soudů v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že toto řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postiženo skutečně je.

Podle a 4 odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.

Podle platí, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.

V odvolání podaném ve věcech výkonu rozhodnutí lze uvádět – jak výslovně stanoví – nové skutečnosti a důkazy. Znamená to, že v odvolacím řízení se v těchto věcech neuplatní omezení vyplývající z a a že tedy projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace. K novým skutečnostem nebo důkazům lze však přihlédnout, jen když byly uplatněny (srov. ). Může-li v systému úplné apelace odvolatel uplatňovat nové skutečnosti a důkazy, mohou v těchto věcech uplatňovat jakékoliv nové skutečnosti a důkazy i ostatní účastníci řízení. Odvolací soud navazuje na výsledky řízení před soudem prvního stupně a jeho úkolem je jak prověřit správnost skutkových zjištění skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, tak také učinit vlastní skutková zjištění a skutkové závěry, je-li zřejmé, že zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně nemůže obstát (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1116, 1133 a 1372).

Z ustanovení vyplývá, že v odvolacím řízení může být přiměřeně použito též ustanovení o změně žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Užití v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí však významně modifikuje , podle něhož v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok. Z toho lze dovodit, že odvolací soud nemůže připustit takovou změnu žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, která by představovala uplatnění nového nároku, tj. nároku, který nemá žádnou skutkovou souvislost s nárokem uplatněným před soudem prvního stupně. Připuštění změny žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, kterou byl uplatněn nový nárok, by ve svých důsledcích znamenalo, že dosavadní výsledky řízení a rozhodnutí by byly zmařeny, neboť odvolací soud by jednal a rozhodoval o novém nároku jako soud prvního a jediného (uvažováno z hlediska řádného opravného prostředku) stupně, popřípadě že by musel – v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení – vždy rozsudek soudu prvního stupně zrušit, aby mohlo dojít k projednání tohoto nového nároku před soudem prvního stupně (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1150).

Lze tedy uzavřít, že ačkoliv v odvolání ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze uvádět nové skutečnosti a důkazy ( ), nelze jimi uplatnit nový nárok ve smyslu , zakládající v odvolacím řízení změnu návrhu. K otázce, co je třeba za změnu návrhu považovat, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2001 pod č. 40 nebo rozsudek ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. .

Vzhledem k tomu že odvolací soud výše uvedené svým rozhodnutím nerespektoval, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( , věta první ), jeho rozhodnutí zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem ).

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud toliko poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , exekučního řádu) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( , věta první, ).

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu