Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3798/2011

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

J. P.

, zastoupenému Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Macharova 376, pro 43.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. - 79, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. - 79,

se zrušuje

a věc

se

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 11. 2. 2010, č. j. - 9, nařídil podle vykonatelných platebních výměrů vydaných VZP ČR, Územním pracovištěm Mělník, dne 30. 9. 2009, č. 2140900549 a č. 4240900550, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 43.095,- Kč (penále 37.592,- Kč a dlužné pojistné 5.503,- Kč) a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň-město.

Protože v odvolání (ze dne 13. 4. 2010) proti tomuto usnesení povinný namítal, že pro vymáhanou pohledávku již probíhá jiné exekuční řízení pod sp. zn. 16 EX 1700/05 a že se tak jedná o duplicitní vymáhání stejné pohledávky, posoudil soud prvního stupně podání povinného jako návrh na zastavení exekuce, který usnesením ze dne 18. 10. 2010, č. j. - 45, zamítl. Z obsahu spisu téhož soudu vedeného pod sp. zn. totiž zjistil, že usnesením ze dne 3. 3. 2005, č. j. - 3, byla nařízena exekuce na majetek povinného ve prospěch stejné oprávněné, a to podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, Územního pracoviště Mělník, č. 2140400814 a č. 4240400815 ze dne 26. 7. 2004 a č. 1348501418 ze dne 5. 11. 1998, k uspokojení pohledávky v celkové výši 79.360,- Kč, a že tuto exekuci vede pověřený soudní exekutor JUDr. Jiří Doležal pod svou značkou 16 EX 1700/05. Jedná se tedy o dvě různá exekuční řízení, vedená na základě různých exekučních titulů. Zpochybňoval-li povinný též výši vymáhané pohledávky, pak okresní soud uvedl, že tato námitka „spadá“ do nalézacího a nikoli exekučního řízení. Předpoklady pro zastavení exekuce podle proto neshledal.

K odvolání povinného Krajský soud v Praze shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho názorem, že podání povinného nazvané jako odvolání proti usnesení okresního soudu o nařízení exekuce je třeba posoudit jako návrh na její zastavení a že o duplicitní vymáhání stejných pohledávek jako v řízení vedeném pod sp. zn. se nejedná, neboť v daném řízení jsou vykonávány jiné exekuční tituly. Námitku povinného, jíž zpochybnil správnost výpočtu pohledávek uvedených v exekučních titulech, nepovažoval krajský soud za důvodnou, jelikož exekuční soud není oprávněn se jí zabývat. Namítal-li dále povinný v odvolání, resp. v jeho doplnění, že vykonávané platební výměry mu nebyly doručeny podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi, jež nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, ačkoliv od počátku srpna 2009 má zpřístupněnou datovou schránku, a že tudíž „zpochybňuje jejich vykonatelnost, jelikož mu dosud nebyly doručeny“, aby tak ve správním řízení mohl vznášet námitky, krajský soud dovodil, že povinný tyto procesní úkony „opírá o jiné okolnosti, uvádí jiné ve vztahu k napadenému usnesení nerozhodné úvahy a námitky“. Pokud v odvolání namítá, že byl dosažitelný vždy prostřednictvím datové zprávy (čímž zřejmě chce říci, že mu nemělo být oprávněným v nalézacím řízení doručeno veřejnou vyhláškou), pak odvolací soud poukázal na to, že „povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co bylo doručováno oprávněným povinnému v nalézacím řízení“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně, jehož přípustnost dovozuje z , neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a podává je z důvodu podle Namítá, že exekuční tituly mu měly být doručovány nikoli veřejnou vyhláškou, nýbrž do jeho datové schránky, již má aktivovanou od počátku srpna 2009, a to s ohledem na skutečnost, že , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, přičemž mu není známo žádné ustanovení tohoto zákona, které by jeho účinnost odsouvalo na pozdější dobu; zákon jen předpokládá, že všechny podnikající fyzické osoby, všechny právnické osoby a orgány veřejné moci budou mít zpřístupněnu datovou schránku nejpozději do 1. listopadu 2009, jak je uvedeno v citovaného zákona (přechodná ustanovení). Skutečnost, že Ministerstvo vnitra jako zřizovatel a správce informačního systému datových schránek založí datovou schránku orgánu veřejné moci do devadesáti dnů od nabytí účinnosti zákona, ovšem sama o sobě nezakládá předpoklad, že písemnosti orgánů veřejné moci adresované fyzickým osobám, které mají zřízenu datovou schránku, by v období od 1. 7. 2009 do 31. 10. 2009 neměly nebo nemohly být prostřednictvím datových schránek doručovány. Protože oprávněná je orgánem veřejné moci ve smyslu citovaného zákona, vznikla jí povinnost doručovat způsobem stanoveným v zákona již dnem jeho účinnosti, tj. 1. 7. 2009. Dovolatel tudíž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co „bylo doručováno oprávněnou povinnému v nalézacím řízení“. Je proto přesvědčen o tom, že platební výměry mu nebyly řádně doručeny, což namítal již v odvolacím řízení v podání ze dne 3. 2. 2011 (viz a 75 spisu). V této souvislosti odkázal na exekučního řádu a na , podle nichž exekuce bude zastavena, jestliže byla nařízena, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. O zastavení exekuce, a to i bez návrhu, přitom soud rozhodne až poté, co usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci; proto podání, v němž namítal nevykonatelnost titulu, je třeba posoudit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, jestliže bylo učiněno v době, kdy běžela lhůta k uplatnění tohoto opravného prostředku. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu , daný tím, že odvolací soud v rozporu s procesním právem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nevyřešil otázku formální vykonatelnosti exekučního titulu, ačkoliv ji povinný zpochybnil; dovolání je proto přípustné podle , odst. 2 ve spojení s (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) a s exekučního řádu a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V posuzované věci jsou exekučními tituly platební výměry Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 30. 9. 2009 č. 4240900550 a č. 2140900549, jimiž byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné částku celkem ve výši 43.095,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci uvedených platebních výměrů. Z obsahu spisu pak vyplývá, že oprávněná k návrhu na nařízení exekuce připojila oba exekuční tituly ve fotokopiích stejnopisů opatřených doložkami právní moci a vykonatelnosti (dne 17. 11. 2009).

Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce ( exekučního řádu, , 3 ), jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Nejvyšší soud též opakovaně judikoval (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. , či usnesení ze dne 23. března 2011, sp. zn. ), že „byl-li výkon rozhodnutí (exekuce) nesprávně nařízen (nařízena), musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven (zastavena)“. Stejný názor zastává i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2239), která dovodila, že shledal-li soud ve fázi nařízení exekuce titul vykonatelným, nebrání to povinnému, aby následně navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že zde je nevykonatelný titul; nepanuje zde překážka věci pravomocně rozhodnuté.

Z ustanovení ve spojení s pak vyplývá, že v odvolání podaném ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Znamená to, že v odvolacím řízení se v těchto věcech neuplatní omezení vyplývající z a a že tedy projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2005, sp. zn. ). K novým skutečnostem nebo důkazům lze však přihlédnout, jen když byly uplatněny (srov. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. ).

Jestliže v posuzované věci povinný v odvolání zpochybnil závěr soudu o formální vykonatelnosti exekučních titulů námitkou, že mu oprávněnou nebyly doručovány do datové schránky podle , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, účinného od 1. 7. 2009, nýbrž nesprávně veřejnými vyhláškami podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, měl se odvolací soud touto jeho námitkou zabývat (když povinný v doplnění odvolání na a 75 spisu rovněž tvrdil, že datovou schránku má zpřístupněnou od konce července 2009). Názor, že „povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co bylo doručováno oprávněným povinnému v nalézacím řízení“, krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nezdůvodnil a ani neposoudil, zda oprávněná vůbec měla povinnost doručovat platební výměry plátcům podle do datových schránek (viz též , , ve znění účinném od 1. 7. 2009), a v kladném případně od kterého data, či zda při jejich doručování má za splnění zákonných předpokladů přednost právní úprava podle , ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle , ve znění účinném od 1. 7. 2002, a zda tyto předpoklady byly v daném případě splněny. Právní posouzení otázky formální vykonatelnosti exekučních titulů odvolacím soudem je tak neúplné a tudíž nesprávné.

Dovolatelova námitka, že podání, v němž namítal formální nevykonatelnost exekučních titulů, je v daném případě třeba posoudit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, bylo-li učiněno v době, kdy běžela lhůta „k uplatnění tohoto opravného prostředku“, přípustnost dovolání podle , odst. 2 ve spojení s nezakládá. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu a jak to již bylo konstatováno shora, povinný v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce vznesl toliko námitku překážky věci zahájené, tedy tzv. litispendence ( ), která by mohla být důvodem k zastavení exekuce podle ; proto soudy obou stupňů správně posoudily odvolání povinného proti tomuto usnesení jako návrh na zastavení exekuce. Námitku formální nevykonatelnosti exekučních titulů pak povinný uplatnil až v doplnění odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce.

Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle správné, Nejvyšší soud je podle , věty za středníkem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( , věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( , část první věty za středníkem ); v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2012

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu