Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 581/2021

20 Cdo 581/2021-394

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné IFIS investičního fondu, a.s., se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinnému 1) P. L., narozenému dne XY, bytem XY, a povinnému 2) M. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 3/4, pro 3 742 887,34 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného 2) na částečné zastavení exekuce, vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2020, č. j. -369, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 31. května 2019, č. j. -343, výroky I. a II. rozhodl o částečném zastavení exekuce vůči povinnému 1) a povinnému 2) a výrokem III. zamítl návrh na zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu. Soud přistoupil k částečnému zastavení exekuce v rozsahu, ve kterém zastavení exekuce navrhla vedle povinného 2) i oprávněná, a dále rozhodl, že po povinných nelze vymáhat smluvní úrok z prodlení z dlužných částek, neboť exekuční titul, kterým je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, neobsahuje údaj, do kdy je povinná osoba povinna platit sjednané úroky z prodlení, a dané ujednání tak nevyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti. Jako důvodnou naopak neshledal námitku nedostatku formálních náležitostí notářského zápisu, neboť oproti tvrzení povinného 2) je dostačující, byla-li totožnost účastníků zjištěna z platného úředního průkazu. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou povinného 2), že jako ručitel nemá povinnost plnit vedle hlavního dlužníka jako spoludlužník, ale následně až po hlavním dlužníkovi.

Z

notářského zápisu zřejmě vyplývá, že ručitel se zavázal zaplatit předmětnou pohledávku, pokud tak v termínu splatnosti neučiní povinná a v daném případě je zcela nepochybné, že povinná doposud nezaplatila předmětnou pohledávku oprávněné ani na základě písemných výzev.

K odvolání povinného 2) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. října 2020, č. j. -369, potvrdil prvostupňové usnesení v napadeném výroku III. Oproti tvrzení povinného 2) dospěl odvolací soud k závěru, že při sepisu notářského zápisu byla totožnost účastníků zjištěna zákonným způsobem, a že exekuční titul dostatečně vymezuje rozsah, ve kterém mají jednotliví povinní plnit. Pokračování v exekuci nebrání ani skutečnost, že dlužník z úvěrové smlouvy se nachází v úpadku, neboť v daném případě exekuce není vedena na majetek dlužníka, ale na majetek ručitelů. Povinný 2) v odvolání dále namítal, že exekuční titul je vadný, neboť pohledávka ke dni sepisu notářského zápisu neexistovala. Podle odvolacího soudu byl tímto uplatněn „nový“ návrh na zastavení exekuce, o němž odvolacímu soudu nepříslušelo rozhodnout, a uvedenou námitkou se proto při rozhodování o odvolání nezabýval.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, ve kterém především uváděl, že odvolací soud je povinen zkoumat platnost exekučního titulu bez ohledu na to, zda byl namítaný důvod neplatnosti uplatněn již v prvoinstančním řízení či nikoli, protože naplnění podmínek pro nařízení exekuce je soud povinen zkoumat kdykoli v průběhu řízení z moci úřední, a nezabýval-li se odvolací soud namítanou vadou exekučního titulu, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, především od usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. , či od usnesení ze dne 28. června 2010, sp. zn. . Dle dovolatele dlužník notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti uznal v té době neexistující dluh a dovolatel tedy přebral ručení za ještě neexistující závazek a potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, odchýlil se tím od rozsudku dovolacího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. , podle kterého lze notářským zápisem uznat pouze dluh, který ke dni jeho uznání existuje. Dovolatel má dále za to, že ke způsobilosti exekučního titulu, je-li jím veřejná (notářský zápis), musí být z textu notářského zápisu zřejmé nejen to, že totožnost jednající osoby byla ověřena z platného úředního průkazu, ale i o jaký konkrétní úřední průkaz se jednalo. Uvedená otázka by tak podle dovolatele měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, než v usneseních dovolacího soudu ze dne 3. října 2001, sp. zn. a ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. . Dovolatel závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen , a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud nesprávně vyhodnotil, že v odvolání uplatněný argument povinného 2), doplňující jeho dříve podaný návrh na zastavení exekuce podaný z jiného důvodu, je na místě pokládat za nový a svébytný návrh na zastavení exekuce. Proto dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání povinného 2) je opodstatněné.

Podle ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“), lze v odvolání v exekučním řízení uvádět nové skutečnosti a důkazy.

Nejvyšší soud mnohokrát v rámci své rozhodovací činnosti zdůraznil, že v exekučních věcech se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení). Povinný tak může i poté, co podal návrh na zastavení exekuce odůvodněný určitými okolnostmi, dodatečně doplnit tyto okolnosti o další skutečnosti a argumenty, a to až do doby, než odvolací soud rozhodne o případném odvolání do usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud je přitom limitován pouze tím, že sám od sebe (srov. s ) nevyhledává další případné důvody pro zastavení exekuce, jimiž se soud prvního stupně nezabýval a účastníci je ani v průběhu odvolacího řízení neuplatnili (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015, sp. zn. , ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. , ze dne 28. června 2010, sp. zn. , či ze dne 19. července 2017, sp. zn. ). Jestliže však povinný nové argumenty, pro které by mělo být vyhověno návrhu na zastavení exekuce, výslovně uplatnil v rámci odvolání, odvolací soud se jimi musí věcně zabývat a nemůže konstatovat, že se s nimi má soud prvního stupně vyrovnat až v dalším rozhodnutí o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2020, sp. zn. ).

Pokud se odvolací soud odmítl zabývat tvrzením odvolatele ohledně neexistence pohledávky ke dni sepisu notářského zápisu s poukazem na to, že jej odvolatel neuplatnil již v návrhu na zastavení exekuce, postupoval v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučních věcech a v rozporu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Protože v důsledku tohoto pochybení je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). Vzhledem k tomuto výsledku dovolacího řízení se dovolací soud nezabýval dalšími námitkami dovolatele. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 3. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu