Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2823/2017

28 Cdo 2823/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce wimpy s.r.o., IČO: 256 12 999, se sídlem v Praze 8, Poděbradova 695/5, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, proti žalovanému T. V., D., zastoupenému JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, o zaplacení 999.999,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2017, č. j. -150, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 11. listopadu 2016, č. j. -130, Okresní soud v Kladně (dále jen jako „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž bylo žádáno, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 999 999,666 Kč s určeným příslušenstvím (výrok I); současně soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 79 763 Kč k rukám „právního zástupce žalovaného“ do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II).

Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce odvoláním.

Po předložení věci s odvoláním odvolacímu soudu žalobce navrhl, aby do řízení vstoupila na jeho místo společnost PP LOGISTIC s. r. o., jíž měl v tomto řízení uplatňovanou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupit dne 13. 2. 2017 uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky, kterou k tomuto návrhu přiložil spolu se souhlasem označené společnosti s jejím vstupem do řízení.

Usnesením ze dne 17. února 2017, č. j. -150, Krajský soud v Praze podanému návrhu na změnu žalobce v odvolacím řízení vyhověl, vycházeje ze zjištění, že po podání odvolání byla mezi žalobcem a společností PP LOGISTIC s. r. o. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejímž obsahem je právo, o nějž v tomto řízení jde, kdy i nabyvatel práva se svým vstupem do řízení na žalující straně souhlasí, pročež jsou splněny podmínky procesního nástupnictví podle ustanovení .

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu v něm vytýká, že věc posoudil toliko formalisticky a nikoliv i z toho pohledu, zda žalobcem navrhovaná změna účastenství na jeho straně není zneužitím procesní úpravy ve smyslu . Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky považuje žalovaný za účelové, vedené snahou žalovaného poškodit a učinit případnou pohledávku na náhradu nákladů řízení nedobytnou. Vedle časových souvislostí žalovaný poukazuje i na obtížně verifikovatelné poměry obchodní společnosti PP LOGISTIC s. r. o. a její nízký základní kapitál (10 000 Kč), stejně tak jako na okolnost, že postoupení pohledávky mu dosud nebylo oznámeno. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

Žalobce ani na jeho místo do řízení nově vstoupivší obchodní společnost se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “), jež je rozhodné pro daný dovolací přezkum (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje náležitosti uvedené v

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ).

Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení , jež takto provedl bez jednání ( věty první ), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Podle ustanovení v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2004, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. 46, ročník 2012) je ustálena v závěru, že pro vyhovění návrhu žalobce podle ustanovení musí být prokázáno naplnění formálních podmínek, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení; současně musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce. Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem pak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda žalobce je skutečně věřitelem jím (v žalobě) tvrzené pohledávky, zda pohledávka podle jím označené právní skutečnosti přešla (byla převedena) na jiného, popřípadě zda je dlužník (žalovaný) povinen tvrzenou pohledávku uhradit, se soud při tomto rozhodování nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení , ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby na zaplacení pohledávky), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé. [Pro rozhodování o procesním nástupnictví dle není proto významné ani to, zda postoupení pohledávky postupitel již oznámil dlužníkovi; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. ].

V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud pak také vyložil, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení , přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy); k tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. , jež jsou spolu s ostatními citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

V posuzovaném případě odvolací soud dovodil, že formální podmínky pro vyhovění návrhu žalobce na postup podle ustanovení byly splněny, jelikož žalobce spolu s návrhem na procesní nástupnictví předložil smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, sjednanou dne 13. 2. 2017 mezi žalobcem a společností PP LOGISTIC s.r.o., a je dán i souhlas této společnosti se svým vstupem do řízení. Na tomto základě (a bez slyšení žalovaného) podanému návrhu vyhověl.

I se zřetelem na okolnosti projednávané věci a časovou souvislost podaného návrhu na procesní nástupnictví s předchozím negativním rozhodnutím o žalobě soudem prvního stupně (a jím současně uloženou povinnost žalobci k náhradě nákladů řízení žalovanému v nikoliv zanedbatelné výši) měl se odvolací soud zabývat též tím, zda návrh žalobce podle není zneužitím práva ve smyslu , tedy zda tu je důvodné podezření, že nový žalobce (společnost PP LOGISTIC s. r. o.) nebude schopen (pro případ neúspěchu ve sporu) splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného, a že dosavadní žalobce činí návrh podle právě proto, aby se vyhnul případné povinnosti k náhradě nákladů řízení spojené s neúspěchem ve věci. K tomu měl odvolací soud vyhodnotit veškeré relevantní okolnosti, jež vyplývají z obsahu spisu, a žádoucí bylo i seznámit s podaným návrhem také žalovaného a umožnit mu tak se k němu vyjádřit (a tvrdit a doložit případně další skutečnosti o možném zneužití procesní úpravy účelovým postoupením pohledávky; k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. ).

Omezil-li se odvolacích soud v dané situaci toliko na zkoumání formálních předpokladů pro vyhovění návrhu na procesní nástupnictví podle ustanovení , aniž by se zabýval tím, zda podaný návrh není zneužitím práva ve smyslu , je jeho právní posouzení neúplné a tím i nesprávné.

Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky k tomu, aby nápravu zjednal změnou napadeného rozhodnutí (a současně nejsou dány podmínky ani pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání nebo pro zamítnutí dovolání), nesprávné usnesení odvolacího soudu zrušil ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věty první ).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný ( , ).

V rozhodnutí, jímž se řízení končí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( věty druhé, části věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. července 2017

Mgr. Petr Kraus předseda senátu