Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 494/2017

32 Cdo 494/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PROSPER spoločnosť s ručením obmedzeným Humenné,se sídlem v Humenném, Vaľaškovce, PSČ 066 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31678289, zastoupené JUDr. Danicou Birošovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Husova 753/45, proti žalovanému J. B., podnikateli, se sídlem v Liberci – Horní Suché, Svárovská 156, PSČ 460 10, identifikační číslo osoby 10426434, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, o zaplacení částek 140 052 Kč, 79 776 Kč a 6 872 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 3. 2016, č. j. -487, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 10. 2016, č. j. -530, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl, a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).

Dovolatelka, ač jí to výslovně zákon ukládá, neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; přípustnost dovolání ve svém podání vůbec nezmiňuje.

Údajem, jenž se z hlediska obsahového zjevně týká ustanovení , je argument, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, která v rozhodování dovolacího soudu byla vyřešena a je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Takto z hlediska obsahového vymezený předpoklad přípustnosti dovolání neodpovídá žádnému z kritérií taxativně vymezených v Jde o jakýsi hybrid, který nedává smysl; i když pomineme zjevně nezdařilou formulaci, nepřichází logicky vzato v úvahu, aby v řešení určité otázky hmotného či procesního práva byla rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálená a zároveň aby byla tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Má-li pak být ostatně dovolání přípustné proto, že právní otázka „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, jaká rozdílná řešení dané právní otázky se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. ). Takový údaj v dovolání žalobkyně nalézt nelze.

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již shora citované R 4/2014 či usnesení téhož soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. l. 2014, sp. zn. , odmítl, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. , ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. , či ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. ).

Judikatorní závěry Nejvyššího soudu dovolatelka zmiňuje jen ve vztahu k prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v té jeho části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. Argumentuje-li však s poukazem na tuto judikaturu ve prospěch názoru, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, nýbrž samostatným majetkovým nárokem se samostatným skutkovým základem, pak otevírá otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí v této části na závěru, že smluvní pokuta není samostatným majetkovým nárokem, nýbrž příslušenstvím pohledávky, popřípadě na závěru, že žalobou uplatněná tzv. penalizace je dohodnutým úrokem z prodlení a tedy příslušenstvím pohledávky, nýbrž na názoru, že za prodlení se zaplacením peněžní částky, k němuž se povinný zavázal v soudem schváleném smíru (jenž má podle věty první účinky pravomocného rozsudku), se oprávněný nemůže domáhat sankce sjednané pro případ prodlení s plněním závazku ve smlouvě, nýbrž toliko zákonného úroku z prodlení, protože svých nároků ze smlouvy o dílo se může domáhat pouze v rozsahu soudního smíru. Správnost řešení této právní otázky dovolatelka nezpochybnila, natož pak způsobem odpovídajícím požadavkům vyplývajícím z ustanovení a

Otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá, kriteria ustanovení nesplňuje a nemůže tudíž založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. l. 2014, sp. zn. , či ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , a ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. ).

Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu v napadeném druhém výroku pak judikatorní závěry, s nimiž by mělo být napadené rozhodnutí v rozporu, dovolatelka neoznačila vůbec. V části, v níž výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu též ve výrocích o nákladech řízení a o doplatku soudního poplatku, pak dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Tento nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto posoudit přípustnost dovolání (srov. větu první ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2017

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu