Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4951/2016

29 Cdo 4951/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Z. H., zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, za účasti společnosti STRUHAŘOVSKÁ 6, spol. s. r. o., se sídlem v Praze 4, Struhařovská 2940/6, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 25146076, zastoupené JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Sodomkova 1558/12, PSČ 102 00,o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2016, č. j. -209, takto:

Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. -196, přerušil řízení podle , (dále jen „ “), až do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci , je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. , nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Z judikatury se dále podává závěr, podle něhož ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , ze dne 24. února 2015, sp. zn. , a ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. ). Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení zjevně nepřiměřenou neshledal.

Nad rámec uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud dodává, že při posuzování opodstatněnosti nároku uplatněného v projednávané věci bude soud (mimo jiné) muset posoudit, zda by převod majetku společnosti (bytových jednotek) do vlastnictví navrhovatelky vyhovoval zákonem stanoveným pravidlům pro rozdělování jiných vlastních zdrojů společnosti (viz ve spojení s větou třetí, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 až 7 , obchodního zákoníku).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu