Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 956/2017

20 Cdo 956/2017

U S N E S E N Í

České republiky – Krajského soudu v Ostravě

P. B.

, zastoupenému Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tylova č. 1714/27, pro peněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. srpna 2016, č. j. -35, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2016, č. j. -24, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekucí vedených soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, Exekutorský úřad Brno – město, pod sp. zn. 030 EX 16714/14 a 030 EX 23807/14.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž opět poukazuje na svoji nepříznivou situaci. Má za to, že se odvolací soud v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. . Namítá, že pověřený exekutor měl v dané věci dokončit prověřování majetkových poměrů povinného a zcela vyčerpat dostupné způsoby provedení exekuce. Pokud by toto soudní exekutor provedl, dospěl by k názoru, že povinný skutečně nedisponuje finančními prostředky, které by pokryly alespoň náklady exekuce. V této fázi je tak zbytečné vést exekuční řízení v dané věci, jelikož vznikají náklady jak státu, tak samotnému soudnímu exekutorovi. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekucí na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. ), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. ).

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , či ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ).

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 9. února 2016 (č. l. 10), podle kterého soudní exekutor nadále provádí šetření ke zjištění majetku povinného, přičemž ještě nebyly vyčerpány všechny možné způsoby provedení exekuce, kterými soudní exekutor ze zákona disponuje, a to i s ohledem na to, že se povinný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, v důsledku čehož nebylo doposud provedeno místní šetření v místě bydliště povinného. Povinný se navíc nachází ve věku, kdy je reálný předpoklad pro možné budoucí příjmy z pracovní odměny, mzdy či důchodu, jejichž srážkami by bylo možné uspokojit vymáhanou pohledávku. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako nedůvodný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze sice přisvědčit tvrzení povinného, že v současné době nemá žádný příjem a exekuci nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. ), ale s přihlédnutím k okolnosti, že v této věci byla exekuce zahájena v roce 2014 a k očekávanému datu propuštění povinného z výkonu trestu odnětí svobody k 15. 7. 2018, je důvodné v exekučním řízení pokračovat. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.

Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení zde (nyní) nebyl dán.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu