Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5496/2016

30 Cdo 5496/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2015, č. j. -151, takto:

Odůvodnění:

Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 3. 2014, č. j. -16, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I), zamítl návrh žalobce ze dne 22. 11. 2013 na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 5. 2014, č. j. -28, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2014, č. j. -63, zastavil řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně (výrok I), odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok III).

Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. -133, zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 15. 7. 2015 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.

Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

V rámci rozhodování o první žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soudy dospěly k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, avšak pro ustanovení zástupce není splněna druhá podmínka, neboť vzhledem k odborné erudici žalobce a jeho znalosti předmětu sporu není zde nezbytná potřeba ochrany jeho zájmů.

Řízení o druhé žádosti žalobce soud prvního stupně zastavil z důvodu překážky věci rozhodnuté. Dospěl k závěru, že žalobce stále splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, přičemž předmět sporu se nezměnil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, neboť v řízení nedošlo k žádné změně poměrů, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí, a žalobce, který je sice osvobozen od soudních poplatků, je i nadále v řízení schopen vystupovat, aniž by mu byl ustanoven zástupce.

Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatel formuluje otázku, zda lze zastavit řízení o nové žádosti žalobce pro překážku věci rozhodnuté, když soud měl posuzovat nové důvody nastalé po 16. 3. 2014. Dále dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při řešení otázky, zda má účastník řízení právo důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Ve vztahu k první otázce dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů konstatovaly pouze obecně, že jde o věc rozhodnutou, aniž by se věnovaly věcnějšímu přezkumu podkladů. Ve vztahu k druhé otázce dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu spočívající jednak v tom, že efektivní obrana nepředpokládá jen orientaci v právu hmotném, nýbrž i procesním s tím, že kvalitu jednotlivých podání účastníků nelze přeceňovat, dále v tom, že je třeba zohlednit i tu okolnost, zda je druhá strana řízení právně vzdělána či zastoupena právně vzdělanou osobou, a také v tom, že dovolatel je osobou se zdravotním postižením, a tudíž náleží do skupiny zranitelných osob, u níž jsou soudy povinny zvlášť dbát na to, aby tato soba mohla v řízení plně uplatnit svá práva stejně jako jiní účastníci řízení. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k následujícímu závěru: „Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ( a ).“

V dané věci však dovolateli bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků již v rozhodnutí o jeho první žádosti. Zástupce nebyl dovolateli ustanoven pro nenaplnění druhé podmínky spočívající v nezbytné potřebě ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele. Případné zhoršení finančních a majetkových poměrů dovolatele by tudíž ani nemohlo v dané věci představovat změnu poměrů, z nichž soudy vycházely v původním rozhodnutí. První dovolatelem vymezená otázka tudíž přípustnost dovolání nezakládá.

Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelem položená otázka, neboť touto otázkou dovolatel nijak nezpochybňuje závěr soudů nižších stupňů vztahující se k tomu, že nedošlo ke změně poměrů rozhodných z pohledu závěru o potřebě ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele. Naopak poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zabývající se podmínkou potřeby ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele dovolatel zjevně usiluje o (nepřípustnou) revizi závěrů, na nichž je založeno pravomocné rozhodnutí o jeho prvním návrhu.

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 3. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu