Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5958/2016

20 Cdo 5958/2016

U S N E S E N Í

CASPER CONSULTING a.s.

V. W.

, za účasti manželky povinného

J. W.

, oba právně zastoupeni JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 329/1, pro 6 938 803,91 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu, o dovolání JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2016, sp. zn. , , takto:

I. Dovolání soudního exekutora

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Výrokem I. usnesení ze dne 14. 12. 2015, č. j. 063 EX 859/05-659, ve znění opravného usnesení ze dne ze dne 16. 3. 2016, č. j. 063 EX 859/05-683 soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 4 273 800,75 Kč se uspokojují a) pohledávka soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila na náhradu nákladů exekuce ve výši 752 883,- Kč a b) pohledávka oprávněné k částečnému uspokojení ve výši 3 520 917,75 Kč (oprávněná přitom má vůči povinnému pohledávku ve výši 6 938 803,91 Kč s příslušenstvím). Výrokem II. téhož usnesení bylo rozhodnuto, že podání oprávněné ze dne 7. 12. 2015 obsahující popření pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce co do zařazení do skupiny i co do pořadí v rámci skupiny se zamítá.

Předmětné usnesení bylo odůvodněno tím, že pohledávka exekutora (jež se zcela uspokojuje) vznikla na základě pravomocného exekučního příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 10. 2015, č. j. 063 EX 859/05-632, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2015, když se jedná o náklady za právní pomoc exekutora podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. řádu“) ve znění ke dni 4. 12. 2006, v řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva vedeném Okresním soudem Praha – západ pod sp. zn. . Soudní exekutor dospěl k závěru, že tato jeho pohledávka se uspokojí před pohledávkou oprávněné, protože jde o pohledávku první skupiny podle ustanovení (dále též jen „ “), zatímco pohledávka oprávněné na zaplacení jistiny náleží podle ustanovení až do třetí skupiny. Námitky oprávněné ohledně zařazení pohledávky exekutora do první skupiny shledal exekutor nedůvodnými proto, že při rozvrhu rozdělované podstaty je třeba i v případě, že exekuce byla zahájena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 1. 2005, č. j. -23, postupovat podle exekučního řádu ve znění a pohledávku soudního exekutora tedy zařadit na základě ustanovení ex. řádu ve znění od 1. 11. 2009 do skupiny pohledávek upravené ustanovením

Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze usnesení soudního exekutora v obou výrocích změnil tak, že „z rozdělované podstaty ve výši 4 273 800,75 Kč se uspokojuje částečně pohledávka oprávněné k hotovému zaplacení ve výši 4 273 800,75 Kč a tím je rozdělovaná podstata vyčerpána.“ Odvolací soud zdůraznil, že exekuce byla nařízena v roce 2005, a proto musí být o rozvrhu rozdělované podstaty rozhodnuto podle ustanovení a podle exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2007. Exekuční řád ve znění do 31. 12. 2007 neobsahoval výslovné ustanovení o uspokojení nákladů exekuce při rozvrhu podstaty a ani ustanovení neřešilo zařazení nákladů exekuce do skupiny a pořadí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména na stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. ) odvolací soud uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojuje v rozvrhu rozdělované podstaty až ve třetí skupině, a to poté, co budou úplně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny. Proto exekutor rozhodl nesprávně, jestliže uspokojení své pohledávky na nákladech exekuce upřednostnil před uspokojením pohledávky oprávněné na jistině.

Nejvyšší soud České republiky dovolání exekutora odmítl podle věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení a článek II., bod 1. přechodných ustanovení ), neboť exekutor v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( ) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhý odkaz na či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného důvodu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání ( ) nelze odstranit (srov. větu první ) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Soudní exekutor dovolání opírá o to, že odvolací soud neměl k dispozici celý exekuční spis, a proto nezjistil, že usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 2. 2. 2007, č. j. -4, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2007, č. j. -12, bylo na návrh exekutora zřízeno soudcovské zástavní právo k nemovitým věcem povinného a jeho manželky, a to jak pro pohledávku oprávněné, tak i pro náklady exekuce, když pořadí uvedeného soudcovského zástavního práva se řídí dnem 12. 12. 2006. Jestliže by odvolací soud disponoval celým spisem, musel by podle dovolatele uzavřít, že dovolateli ohledně uspokojení jeho nákladů exekuce „svědčí stejné pořadí jako oprávněnému“ a že „obě pohledávky zajištěné soudcovským zástavním právem mají být uspokojeny poměrně, když jejich pořadí je totožné“. Skutečnost, že odvolací soud k výše uvedenému skutkovému zjištění nedospěl, protože údajně neměl k dispozici celý exekuční spis, dovolatel pokládá za vadu řízení, k níž je dovolací soud povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti.

Odkázal-li dovolatel ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na zákonný text ustanovení , a konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, s tím, že nesprávně odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav, nemohl tímto způsobem zvolit ani jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v Učinil-li dovolatel totiž stěžejním obsahem svého dovolání výhrady vůči neúplným skutkovým závěrům odvolacího soudu, jde o námitky spočívající v jeho nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu, které nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud navíc již dříve a výslovně konstatoval, že případné nepřipojení spisu ze strany soudu a z této skutečnosti plynoucí neúplnost ve skutkových zjištěních nemůže založit přípustnost dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. ).

Nedostatek vymezení přípustnosti a důvodu dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 3. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu