Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5734/2016

22 Cdo 5734/2016

U S N E S E N Í

D. H.

,

identifikační číslo osoby: 48714119, zastoupené JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, proti žalované

Zoologické zahradě Ostrava, příspěvkové organizaci

,

se sídlem v Ostravě, Michálkovická 197, identifikační číslo osoby: 00373249, zastoupené JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, o vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2016, č. j. -113, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( , věta první, – dále jen „ “):

Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. -89, uložil žalované povinnost vydat žalobkyni celkem 42 kusů terárií s kovovou konstrukcí různých rozměrů a 4 kusy terárií různých rozměrů lepených (výrok I.). Dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala vydání 6 kusů terárií různých rozměrů lepených, 34 kusů zářivkových těles, 42 kusů drátěných krycích skel o tloušťce 6mm různých rozměrů, 42 kusů dřevěných osvětlovacích krytů různých rozměrů a dalších položek movitých věcí (výrok II.). Žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalované v obecné pariční lhůtě k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 9 075 Kč.

Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně, jež směřovalo proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, změnil částečně tento výrok tak, že žalované uložil povinnost vydat žalobkyni v obecné pariční lhůtě dalších 6 kusů terárií různých rozměrů lepených a 34 kusů zářivkových těles; jinak výrok potvrdil (výrok I.). O nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výroky II. a III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu (proti výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost vymezila odkazem na a uvedla, že je jím k řešení předložena právní otázka, zda je technické vybavení terárií jejich součástí, přičemž žádala, aby tuto otázku dovolací soud posoudil jinak než soud odvolací. Namítala, že soudy pochybily, pokud nevyhověly návrhům na provedení důkazů, jimiž měla být prokázána tvrzení o jejím vlastnickém právu k jednotlivým položkám technického vybavení terárií. V důsledku tohoto pochybení vycházely soudy z nesprávného závěru, že jednotlivé položky technického vybavení terárií jsou samostatné věci v právním slova smyslu, jež jsou oddělitelné od věci hlavní. Tím, že soudy nevyhověly důkazním návrhům, porušily rovněž článek 36 odst. 1 d. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo zahájeno dne 3. 5. 2013 (srovnej čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí).

V posuzované věci dovolání není přípustné již z toho důvodu, že žalobkyně v rozporu se shora označenou judikaturou dovolacího soudu nevymezila žádnou otázku přípustnosti dovolání podle a tato nevyplývá ani z obsahu dovolání. Dovolací soud přitom není oprávněn si sám vymezit otázku přípustnosti dovolání namísto dovolatele, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ostatně judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Pokud dovolatelka žádala, aby dovolací soud otázku právní povahy technického vybavení terárií, tj. zda jde o součást věci či o samostatnou věc, jež byla oddělena od věci hlavní, posoudil jinak než odvolací soud, pak uplatnila důvod přípustnosti dovolání, který nezakládá. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má, podle mínění dovolatele, dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). V souvislosti s tímto důvodem přípustnosti dovolání dovolací soud ve své rozhodovací praxi také uvedl, že dovolací námitka, aby dovolací soud otázku řešenou soudem odvolacím posoudil jinak, významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání by nemohlo být přípustné ani proto, že odvolací soud na posouzení právní povahy technického vybavení terárií své rozhodnutí nezaložil. Dovolací soud, jak vyplývá z vymezení přípustnosti dovolání v , může přitom reagovat pouze na řešení otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Odvolací soud ovšem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého věcného výroku proto, že shledal správným závěr prvostupňového soudu, že žalobkyně ani po poučení podle a 3 neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vazbě na prokázání jednoho z předpokladů pro úspěšnost reivindikační žaloby, tj. že žalovaná věci zadržuje.

Žalobkyně označuje nesprávné právní posouzení věci (právní povahy technického vybavení terárií jako součásti věci hlavní) jako důsledek pochybení soudů v nalézacím řízení, které neprovedly navržené důkazy, jimiž by byla popisem technického vybavení objasněna vazba k věci hlavní a existence vlastnického práva žalobkyně k jejím součástem. V tomto postupu shledala porušení jejího práva zakotveného v článku 36 odst. 1 d, tj. domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Tyto námitky přípustnost dovolání založit nemohou.

Od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení, tedy ani jejich správnost či úplnost. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Dovolací soud také opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu věty druhé rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srovnej ), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotně-právním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srovnej shodně například závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. , a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. , a dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. , a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , jež jsou přístupné na internetových stránkách nalus.usoud.cz). Této své povinnosti soud prvního stupně i soud odvolací v posuzované věci dostály. Odvolací soud vysvětlil, že žalobkyní navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat, že žalovaná vindikované věci zadržuje. Důkazy měla být prokázána právní povaha věcí, jejichž vydání se žalobkyně domáhá. Nijak se ovšem nedotýkaly tvrzeného neoprávněného zadržování věcí, tj. předpokladu úspěchu reivindikační žaloby, pro jehož nedostatek byla žaloba zamítnuta. V nalézacím řízení proto nebylo porušeno ústavně zakotvené právo dovolatelky obsažené v článku 36 odst. 1 d.

Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. února 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu