Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1578/2016

11 Tdo 1578/2016-25

U S N E S E N Í

J. P.

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. , byl ve smyslu , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“) uznánna území České republiky rozsudek Okresního soudu Žilina, Slovenská republika, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 26. 10. 2015, jímž byl obviněný J. P. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle , c), d), odst. 2 písm. e) trestního zákona Slovenské republiky, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře (6) šesti roků a (10) deseti měsíců, přičemž výše uvedený skutek by mohl být podle právního řádu České republiky posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle ustanovení z. m. j. s. bylo dále rozhodnuto, že obviněný shora uvedený trest odnětí svobody na území České republiky vykoná, přičemž byl podle za použití z. m. j. s. a tr. zákoníku pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když soudy rozhodly na základě nesprávného právního posouzení skutku. Podle názoru dovolatele nelze na jednání popsané v rozsudku slovenského soudu aplikovat ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku České republiky, neboť nedovezl, nevyvezl, neprovezl, ani pro jiného neopatřil omamnou a psychotropní látku ve značném rozsahu a ani tuto látku ve značném rozsahu nepřechovával. Odkazuje přitom na zrušené nařízení vlády České republiky č. , ve znění pozdějších předpisů, a jeho přílohu č. II a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. , s tím, že měl v době zadržení při sobě množství sušiny obsahující THC o váze přes 720 gramů, což nedosahuje ani poloviny požadovaného množství. Dále zdůrazňuje, že stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. jsou vymezeny pouze orientační hodnoty určující množství větší než malé a přes zrušení podstatné části již citovaného měl Krajský soud v Ostravě vycházet z tohoto nařízení vlády, a nikoliv pouze z uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu. Dále namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě, když nevěděl ani nemohl vědět, že se svým jednáním dopouští jednání ve „značném rozsahu“. Domnívá se, že jeho jednání mělo být krajským soudem podle právního řádu České republiky kvalifikováno podle tr. zákoníku a uložen mu trest odnětí svobody v sazbě až na 5 let, a to přesto, že před Okresním soudem v Žilině uzavřel dohodu o vině a trestu a souhlasil s uloženým trestem ve výměře 6 let a 10 měsíců. Vzhledem k tomu se domáhá použití ustanovení z. m. j. s. a přizpůsobení ukládaného trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. , a změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě tak, že se rozsudek Okresního soudu v Žilině ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , na území České republiky uznává a současně rozhodl o snížení uloženého trestu odnětí svobody na 5 let.Nejvyšší soud jako soud dovolací ( tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí, které lze pro účely řízení o dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé, je obsažen v ustanovení tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí:a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,c) usnesení o zastavení trestního stíhání,d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,g) usnesení o schválení narovnání, neboh) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Z uvedeného výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Je tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody z uznaného cizozemského rozhodnutí pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest.

Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní již ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Soudy České republiky tímto postupem předvídaným v § 306 odst. 1 z. m. j. s. tedy neuznávají obviněného vinným ani mu neukládají trest.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. , jímž bylo podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. uznáno na území České republiky cizozemské rozhodnutí (tj. rozsudek soudu Slovenské republiky), bylo zároveň rozhodnuto, že dovolatel v České republice vykoná cizozemským soudem uložený trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 10 (deseti) měsíců, a to ve věznici s ostrahou (§ 306 odst. 1, § 124 odst. 2, 4 z. m. j. s.). Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. , pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku.

Lze tak uzavřít, že výše uvedená rozhodnutí nepředstavují rozsudek, kterým by soudy uznávaly obviněného vinným, ani mu neukládají trest ve smyslu ustanovení tr. ř., a proto proti těmto rozhodnutím není dovolání přípustné. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. (uveřejněno pod č. rozh. tr.), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. a ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. , jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. a ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. .

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, které obviněný napadl dovoláním, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. a podané dovolání tak směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací dovolatele. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu