Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 831/2025

11 Tdo 831/2025-270

USNESENÍ

Š. F.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného Š. F.

odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, č. j. -195, tak, že podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) se uznává na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Drážďanech ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 16 Kls 424 Js 59587/19, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2023, jímž byl obviněný Š. F. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání trestných činů výdělečného překupnictví podle č. 1 a 4 a č. 1 německého ve čtyřech případech a trestného činu krádeže podle , věta druhá č. 1 německého spáchaných ve vícečinném souběhu podle německého ve formě spolupachatelství podle německého . Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, přičemž jeho jednání pod body 1 až 4 by podle českého mohlo být posouzeno jako pokračující trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle , odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve vícečinném souběhu s přečinem krádeže podle tr. zákoníku, jež byly spáchány ve formě spolupachatelství podle tr. zákoníku. Dále bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto, že podle za použití z. m. j. s. obviněný Š. F. vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců uložený mu rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 16 Kls 424 Js 59587/19, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2023, na území České republiky, a pro jeho výkon se podle tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou.

2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. -215, tak, že je podle § 256 tr. řádu per analogiam zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti usnesení odvolacího soudu a rovněž rozsudku soudu prvního stupně podává nyní

obviněný

prostřednictvím svého obhájce P. K., advokáta, dovolání, a to jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu.

4. V podrobnostech dovolatel namítá, že došlo k nesprávnému hodnocení otázky protiprávního jednání čili porušení právní povinnosti jakožto pojmového znaku trestného činu, tedy došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Dále vytýká, že došlo k nesprávnému hodnocení otázky zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu. Má rovněž za to, že ve vztahu k výroku o vině došlo k vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel, jež spočívalo v odepření procesních práv, což zakládá nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces. Nesprávnost výroku o vině spatřuje ve skutečnosti, že byl soudem prvního stupně uznán vinným trestným činem překupnictví podle a německého , ačkoliv česká judikatura takový trestný čin nezná; z tohoto důvodu namítá, že nemohl být uznán vinným trestnými činy uvedenými v rozsudku pod čísly 1. až 5. Výrok o trestu pak považuje za nesprávný z toho důvodu, že podle jeho názoru v případě odsouzení měl být jeho trest odložen podmíněně. V tomto směru zdůrazňuje, že od okamžiku, kdy byl v Drážďanech odsouzen, uplynulo již více než dva roky a čtyři měsíce, přičemž od této doby žije spořádaným životem a žádné trestné činnosti se již nedopustil; pracuje u firmy DB WOOD s.r.o. v Praze, má stálý příjem, více než 20 000 Kč měsíčně, a se svou družkou žije ve společné domácnosti, když může využít i opory rodičů. Z těchto důvodů považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřiměřeně tvrdý.

5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným a napadená rozhodnutí zrušil.

6. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Pavel Jež,

státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

(dále jen „státní zástupce“), a to nejprve předběžným vyjádřením ze dne 6. 8. 2025, jež pak doplnil podáním datovaným 14. 8. 2025. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatuje, že trestní řád podání dovolání v dané situaci neumožňuje, neboť předmětná rozhodnutí ve věci odsouzeného nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu; nejedná se totiž o rozhodnutí, kterým byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření, nebo kterým bylo upuštěno od potrestání. K tomu odkazuje na ustálené závěry rozhodovací praxe, v prvé řadě na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr. (dále například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. a ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. a další) a současně na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. , či ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. .

7. Jelikož nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, státní zástupce navrhuje (a současně reviduje svůj původní návrh z vyjádření ze dne 6. 8. 2025), aby Nejvyšší soud dovolání odsouzeného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl, neboť není přípustné. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

8. Obě vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

10. Z uvedeného taxativního výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Bylo tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody z uznaného cizozemského rozhodnutí, pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest.

11. Nejvyšší soud, ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody (případně ochranného opatření) nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Soudy České republiky tímto postupem předvídaným v § 306 odst. 1 z. m. j. s. neuznávají obviněného vinným, ani mu neukládají trest nebo ochranné opatření.

12. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, č. j. -195, jímž bylo podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. uznáno na území České republiky cizozemské rozhodnutí (tj. výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Drážďanech), bylo zároveň rozhodnuto, že obviněný v České republice vykoná cizozemským soudem uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, a to ve věznici s ostrahou. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. -215, pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze.

13. Lze tak uzavřít, že výše uvedená rozhodnutí nepředstavují rozsudek, kterým by soudy České republiky obviněného uznaly vinným, a ani mu neuložily trest nebo ochranné opatření ve smyslu tr. řádu, a proto proti těmto rozhodnutím není dovolání přípustné. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. (publikované pod č. rozh. tr.), a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. , jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. , či ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. .

IV. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, která obviněný Š. F. napadl dovoláním, nejsou rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu a podané dovolání tak směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací obviněného. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. 9. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

předseda senátu