Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 374/2022

11 Tdo 374/2022-184

USNESENÍ

M. F.,

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. , tak, že podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) se uznává na území České republiky rozsudek Okresního soudu Piešťany ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 2T/118/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trnavě, sp. zn. 5To/22/2019, ze dne 9. 1. 2020, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2020, jímž byl obviněný M. F. uznán vinným pro spáchání zločinu vydírání podle , odst. 2 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky s odkazem na trestního zákona Slovenské republiky, přečinu nebezpečného pronásledování podle , c) trestního zákona Slovenské republiky a přečinu výtržnictví podle trestního zákona Slovenské republiky. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců, se zařazením do věznice s minimálním stupněm ostrahy, přičemž jeho jednání by podle českého mohlo být posouzeno jako trestné činy vydírání podle tr. zákoníku, nebezpečné pronásledování podle , c) tr. zákoníku a výtržnictví podle tr. zákoníku. Dalšími výroky citovaného rozsudku Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto, že podle za použití z. m. j. s. obviněný M. F. na území České republiky vykoná trest odnětí svobody v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců uložený mu rozsudkem Okresního soudu Piešťany ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 2T/118/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trnavě, sp. zn. ze dne 9. 1. 2020, který nabyl právní moci téhož dne, a pro jeho výkon byl podle z. m. j. s. a tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. , tak, že tento řádný opravný prostředek podle § 256 tr. ř. per analogiam zamítl.

3. Obviněný s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím zvoleného obhájce proti němu podal v zákonné lhůtě dovolání. V tomto mimořádném opravném prostředku přitom odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) a m) tr. ř. a namítl, že důvodem pro neuznání rozhodnutí soudu jiného členského státu je v souladu s ustanovením § 305 odst. 1 písm. f) z. m. j. s., pokud takové rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném v nepřítomnosti osoby, vůči níž směřuje. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání je důvodem pro dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Důvodem pro neuznání rozhodnutí soudu jiného členského státu je rovněž ustanovení § 5 odst. 1 z. m. j. s., podle nějž mezinárodní justiční spolupráci nelze cizozemskému rozhodnutí poskytnout, pokud by to bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, nebo s takovou zásadou právního řádu České republiky, na které je třeba bez výhrady trvat. Pokud bylo porušeno ústavní právo odsouzeného podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, spočívající mimo jiné v provedení důkazů, které nebyly zajištěné zákonným způsobem a neměly být tudíž jako nepřípustné provedeny, když zároveň v rozporu s principem kontradiktornosti neměl odsouzený možnost porovnat originál důkazů oproti důkazům předloženým obžalobou, potom byl naplněn i dovolací důvod zakotvený v tr. ř.

4. Dovolatel ke shora uvedenému konkrétně poznamenal, že Krajský soud v Trnavě jednal a rozhodl dne 9. 1. 2020 v jeho nepřítomnosti, ačkoliv na své přítomnosti trval, a to bez zvoleného či platně ustanoveného obhájce, neboť 7. 1. 2020 odvolal plnou moc udělenou JUDr. Igorovi Horanskému (čímž zanikl mandát i náhradnímu obhájci JUDr. Tatianě Chrenkové) a svůj souhlas s jednáním v nepřítomnosti vzal zpět. Obviněný dále namítal zákonnost a autenticitu zvukových záznamů vyhotovených poškozenou a nezákonnost přepisů SMS a MMS zpráv. České soudy nižších stupňů se nijak nevypořádaly s jeho námitkou podjatosti senátu Krajského soudu v Trnavě. V řízení před slovenskými soudy mu nebylo umožněno vyslechnout svědky obhajoby. Nakonec Vrchní soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by o jeho konání vyrozuměl obviněného, nebo jeho obhájce.

5. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. , a navazující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. , a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu jednání.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

7. Z uvedeného taxativního výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Bylo tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody z uznaného cizozemského rozhodnutí, pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest.

8. Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní již ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody (případně ochranného opatření) nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Soudy České republiky tímto postupem předvídaným v § 306 odst. 1 z. m. j. s.. neuznávají obviněného vinným, ani mu neukládají trest nebo ochranné opatření.

9. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. , jímž byla podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. uznána na území České republiky cizozemská rozhodnutí (tj. výše uvedená rozhodnutí soudů Slovenské republiky), bylo zároveň rozhodnuto, že obviněný v České republice vykoná cizozemskými soudy uložený trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, a to ve věznici s ostrahou. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. , pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze.

10. Lze tak uzavřít, že výše uvedená rozhodnutí nepředstavují rozsudek, kterým by soudy České republiky obviněného uznaly vinným, a ani mu neuložily trest nebo ochranné opatření ve smyslu tr. ř., a proto proti těmto rozhodnutím není dovolání přípustné. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. (uveřejněno pod č. rozh. tr.), a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. .

11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, které obviněný napadl dovoláním, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. a podané dovolání tak směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto jej podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací obviněného. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 4. 2022

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu