Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1158/2018

-59

USNESENÍ

L. K.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , byl ve smyslu , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) uznán

na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn.7 KLs 353 Js 7653/16, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2016, jímž byl obviněný L. K. uznán vinným jednáním spočívajícím v tom, že

,,v době od podzimu 2014 do 29. 1. 2016 prodal odděleně trestně stíhanému A. v 37 případech se ziskem celkem 40,8 kg marihuany, pro tyto účely si vždy marihuanu obstaral v České republice, převezl ji přes hranice do Spolkové republiky Německo a předal ji odděleně trestně stíhanému A. buď v H. M. nebo v L. v N. Tímto způsobem prodal a předal odděleně trestně stíhanému A. v době od podzimu 2014 do vánoc 2014 v 5 případech po 400 g marihuany, v době od vánoc 2014 do první poloviny února 2015 ve 4 případech po 700 g marihuany, v době od února 2015 do 29. 1. 2016 v dalších 20 případech pokaždé minimálně po 1000 g marihuany a v 8 dalších případech pokaždé minimálně po 2000 g marihuany, ačkoli si byl vědom, že neměl ve všech případech pro manipulaci s omamnými látkami potřebné zdravotně právní povolení, přičemž odsouzený připustil, že marihuana měla v jednom případě prodeje v rozsahu 400 g obsah účinných látek minimálně 10 % THC a v ostatních případech minimálně 5 % THC“,

přičemž toto jednání bylo kvalifikováno jako nedovolený dovoz omamných látek v množství větším než malém v souběhu s nedovoleným obchodováním s omamnými látkami v množství větším než malém v 37 případech podle § 1 odst. 1 německého zákona o omamných látkách ve spojení s přílohou I k německému zákonu o omamných látkách, podle č. 1, č. 2, č. 4 německého zákona o omamných látkách a podle , , a německého , za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti let a dále mu bylo uloženo ochranné protitoxikomanické léčení ve formě ústavní, přičemž výše uvedené jednání by mohlo být podle právního řádu České republiky posouzeno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle za použití z. m. j. s. bylo současně rozhodnuto, že obviněný shora uvedený trest odnětí svobody a ochranné protitoxikomanické ústavní léčení vykoná na území České republiky, přičemž pro výkon trestu byl obviněný podle z. m. j. s. a tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. (byť bez odkazu na příslušné zákonné ustanovení § 265b tr. ř.). V podaném dovolání pak podrobně rozebral podmínky výkonu trestu a ochranného léčení podle německého práva, přičemž je porovnal s českou právní úpravou, a dospěl k závěru, že uznávacím rozhodnutím městský soud zhoršil jeho postavení oproti původnímu výroku německého soudu. K tomu pak poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Uznávacímu rozhodnutí pak vytkl, že se nezabývalo konkrétní formou výkonu ochranného léčení a dále polemizoval s odůvodněním napadeného usnesení vrchního soudu ve vztahu k obdobné námitce vznesené již v podaném odvolání. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (pozn. správně napadené usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. , jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro úplnost pak lze poznamenat, že obviněný Nejvyššímu soudu zaslal také přílohu k podanému dovolání, a to soudní překlad protokolu vydaného Zemským soudem v Bayreuthu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. StVK 828/2018, na který obviněný poukazoval ve svém dovolání.

4. K dovolání obviněného L. K. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 844/2018-11 ze dne 11. 9. 2018). Ve svém vyjádření státní zástupce uvedl, že podané dovolaní nepovažuje za přípustné, neboť rozhodnutí o uznání cizozemského rozsudku nelze podřadit pod žádnou z kategorií rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 tr. ř. V návaznosti na to též přiměřeně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k předmětné problematice a poté zkonstatoval, že za daného stavu není namístě jakkoli se věcně zabývat námitkami obviněného. Státní zástupce tak dospěl k závěru, že dovolání obviněného je nepřípustné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí, které lze pro účely řízení o dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé, je obsažen v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

6. Z uvedeného taxativního výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Bylo tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody a ochranného opatření z uznaného cizozemského rozhodnutí pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest a ochranné opatření.

7. Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní již ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody (případně ochranného opatření) nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Soudy České republiky tímto postupem předvídaným v § 306 odst. 1 z. m. j. s. tedy neuznávají obviněného vinným ani mu neukládají trest nebo ochranné opatření.

8. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , jímž bylo podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. uznáno na území České republiky cizozemské rozhodnutí (tj. výše uvedený rozsudek soudu Spolkové republiky Německo), bylo zároveň rozhodnuto, že obviněný v České republice vykoná cizozemským soudem uložený trest odnětí svobody v trvání šesti let, a to ve věznici s ostrahou, jakož i uložené ochranné protitoxikomanické léčení v ústavní formě. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. , pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze.

9. Lze tak uzavřít, že výše uvedená rozhodnutí nepředstavují rozsudek, kterým by soudy uznávaly obviněného vinným, ani mu neukládají trest nebo ochranné opatření ve smyslu tr. ř., a proto proti těmto rozhodnutím není dovolání přípustné. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. (uveřejněno pod č. rozh. tr.), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. .

10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, které obviněný napadl dovoláním, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. a podané dovolání tak směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto jej podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací obviněného. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu