Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1623/2016

28 Cdo 1623/2016

U S N E S E N Í

a) H. S.

,

b) E. H.

, obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, za účasti

1) V. K.

,

2) České republiky – Ministerstva financí

, IČO: 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15,

o nahrazení rozhodnutí správního orgánu

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2015, č. j. -131, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. září 2014, č. j. -93, jímž tento soud zamítl žalobu podle části páté ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů) na znovuprojednání věci, o níž bylo rozhodnuto označeným rozhodnutím Ministerstva financí, ve spojení s rozhodnutím ministra financí (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně (spolu s účastnicí 1/) jsou dcerami (a dědičkami) P. H., který byl společníkem veřejné obchodní společnosti Em. Haupt., jejíž majetek (i s majetkem ve spoluvlastnictví společníků) byl znárodněn podle zákona č. 118/1948 Sb., aniž za něj byla podle téhož zákona poskytnuta náhrada, které se proto žalobkyně domáhají (každá ve výši 630 024,10 Kč). Dne 20. 6. 2011 žalobkyně požádaly o přiznání náhrady Ministerstvo financí, avšak jejich žádost byla zamítnuta rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 22. 2. 2012, č.j. MF-21220/2012/44-59038/2011, ve spojení se zamítnutím rozkladu rozhodnutím ministra financí ze dne 28. 5. 2012, č.j. MF-43578/2012/44. Dále odvolací soud vyšel ze zjištění, že ke znárodnění došlo v tzv. rozhodném období, jelikož zákon č. 118/1948 Sb. byl vyhlášen dne 3. 6. 1948, kdy teprve mohlo s ohledem na zákaz pravé retroaktivity ke znárodnění dojít, ačkoliv zákon samotný uváděl, že ke znárodnění dojde s účinností k 1. 1. 1948. Po právní stránce odvolací soud odkázal na rozhodovací praxi dovolacího soudu i Ústavního soudu, podle níž restituční předpisy jako zákony zvláštní vylučují uplatnění nároků oprávněných osob podle zákonů obecných, přičemž na znárodnění majetku průmyslových podniků bez vyplacení náhrady pamatovalo ustanovení , které umožňovalo oprávněným osobám uplatnit své nároky v rámci privatizačního procesu podle ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Jiným způsobem než postupem podle restitučních předpisů tyto nároky přitom uplatnit nelze, a to ani postupem podle zákona č. 118/1948 Sb., jelikož i vůči němu jsou restituční předpisy zákony speciálními (lex specialis). Pokud pak restituční předpisy na právo na náhradu požadovanou žalobkyněmi nepamatují, nelze jim ji přiznat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost podle spatřují v tom, že „je zde otázka, která dosud nebyla, podle jejich zjišťování, v dosavadní praxi dovolacího soudu řešena“, resp. má být posouzena jinak. Konkrétně namítají, že mají pohledávky za Českou republiku z titulu zákonem založeného závazku Československa vyplatit osobám, jejichž majetek byl znárodněn, hodnotu tohoto majetku. Soudy obou stupňů dle dovolatelek nezohlednily, že „nároky na reparace škod, které vznikly v rámci a v souvislosti se spácháním zvlášť závažného zločinu, kterým zločin proti lidskosti je, jsou nepromlčitelné, nezadatelné, nezcizitelné a nezrušitelné“. Odvolací soud „znehodnocuje postavení y a její význam v systému právních předpisů České republiky“, jestliže své rozhodnutí postavil mj. na úvaze, že je věcí státu, aby určil okruh oprávněných osob, rozsah majetku i časové limity restitucí. Žalobkyně odmítají závěr, podle něhož nelze vyhovět jimi vznesenému nároku, jelikož na něj nepamatuje restituční zákon. Důvody, o které se napadené rozhodnutí opírá, jsou proto podle žalobkyň nesprávné a navrhují zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.

Se zřetelem k době zahájení řízení a vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní právní otázku odvolací soud vyřešil napadeným rozhodnutím v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy Nejvyšší soud současně neshledal ani důvody k jinému posouzení této otázky, v jeho rozhodovací praxi již vyřešené.

Rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách

www.nsoud.cz

) již byl formulován a odůvodněn závěr, že v situaci, kdy na zmírnění majetkové křivdy oprávněným fyzickým osobám, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek dle předpisů o znárodnění z let 1945 - 1948, pamatuje ustanovení , věty druhé, , o mimosoudních rehabilitacích, je současně vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů; proto se vyplacení náhrady na základě předpisů o znárodnění (zde podle zákona č. 118/1948 Sb., co do určení náhrady odkazujícího však na dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků) s úspěchem již nyní domáhat nelze.

Závěr o poměru restitučních předpisů (coby lex specialis) k ostatním právním předpisům, na němž je výše uvedená rozhodovací praxe dovolacího soudu založena, obstál také z ústavněprávního hlediska (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 477/2005 Sb., usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. ).

Také závěr odvolacího soudu o tom, že ke znárodnění došlo v rozhodném období, ačkoliv zákon č. 118/1948 Sb. v ustanovení § 6 odst. 1 (a také § 27 odst. 1) výslovně uváděl, že ke znárodnění dochází s účinností ke dni 1. ledna 1948, odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu v obdobných věcech (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. ).

Odlišný názor dovolatelek – v konfrontaci s výše uvedenou judikaturou (na jejíž argumentaci lze v podrobnostech odkázat) – tedy neobstojí, přičemž závěry odvolacího soudu vyslovené v napadeném rozhodnutí jsou s touto judikaturou plně v souladu.

Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání, jež proto Nejvyšší soud bez jednání ( věty první ) odmítl ( věty první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a kdy ostatním účastnicím žádné náklady, na jejichž náhradu by měly nárok, v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. října 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu