Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1825/2016

28 Cdo 1825/2016

U S N E S E N Í

JUDr. M. F.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774,

o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků

, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 11. prosince 2015, č. j. -738, takto:

I. Dovolání seodmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně – Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. června 2015, č. j. -628, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. 321/14 a parc. č. 1040 v kat. území N. R., k uspokojení nároku žalobce (oprávněné osoby) na převod náhradních pozemků za pozemky, které jí nelze vydat, plynoucího z označených rozhodnutí pozemkového úřadu a dohody o vyčíslení restitučního nároku – náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby ( , , , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení (jež současně v dovolání ocitovala), s tím, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být vyřešena jinak“. Přitom shrnula dosavadní průběh řízení před soudy nižších stupňů, vytýkajíc odvolacímu soudu, že připustil uspokojení žalobcova nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku žalované, kdy má za to, že postup při uspokojení nároku nelze kvalifikovat jako liknavý. Oproti tomu právě postup žalobce označuje žalovaná za diskriminační vůči ostatním oprávněným osobám.

Podle ustanovení ) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

K tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Chybějící údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. O uvedenou náležitost dovolatelka dovolání v zákonné lhůtě nedoplnila (k doplnění dovolání srov. věty první ).

K argumentaci dovolatelky podřaditelné důvodům dovolání sluší se – před shora uvedené – odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu v otázce možnosti uspokojení nároku oprávněné osoby i převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR); srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. nález ze dne 4. března 2004, sp. zn. , a nález ze dne 30. října 2007, sp. zn. . [V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud také uzavírá, že rozhodnutí soudu, jímž je Pozemkovému fondu ČR (předchůdce žalované) ukládána povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, nelze ve vztahu k ostatním osobám oprávněným pokládat za diskriminující a že takové rozhodnutí je v souladu s principem ovládající soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva (

vigilantibus iura scripta sunt)

.]

Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu pozemkového úřadu (jeho předchůdce Pozemkového fondu ČR), jejichž hodnocením odvolací soud dochází k závěru o liknavosti žalované (jejího předchůdce), je pak především otázkou skutkových zjištění. Pro otázky skutkové rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není a jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání (na níž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle ). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (i k tomu znovu srovnej shora označené usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Napadá-li pak žalovaná rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, pak ovšem ani vůči tomuto výroku rozhodnutí žádné konkrétní námitky neuplatňuje, ba ani nenaznačuje, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání ve vztahu k nákladovému výroku napadeného rozhodnutí [a kdy tak absence obligatorních náležitostí dovolání ( ) i ve vztahu k tomu výroku představuje vadu, jež brání pokračování řízení o dovolání a jíž nelze odstranit po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání ( ).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( věty první ).

Výrok o náhradě nákladů se pak opírá o ustanovení , a , za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy náklady žalobce, vznikly-li mu v souvislosti s podáním stručného vyjádření k dovolání, jež však nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování či bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu