Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1807/2016

32 Cdo 1807/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Intrum Justitia Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/36, proti žalované A. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, o zaplacení 15 404,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, č. j. -100, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním.

V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Žalovaná uzavřela s Českou spořitelnou, a.s. dne 1. 6. 2009 smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, na jejímž základě jí Česká spořitelna, a.s. poskytla úvěr. Protože žalovaná porušila úvěrové podmínky (byla v prodlení se splácením úvěru), byl úvěr ke dni 12. 9. 2013 prohlášen za splatný. Česká spořitelna, a.s. následně svou pohledávku za žalovanou platně postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisy ze dne 1. 5. 2014 a 19. 5. 2014. Žalovaná v řízení neprokázala, že by svou pohledávku uhradila.

V záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o (dále též jen „ “). Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval námitkou spornosti důkazů předložených žalobkyní, která k prokázání svých tvrzení o výši dluhu předložila pouze interní doklady svého právního předchůdce, ze kterých není možné výši dluhu věrohodně přezkoumat. V této souvislosti dovolatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. .

Podle dovolatelky jsou zjištění odvolacího soudu ohledně obsahu žalobkyní tvrzeného závazkového vztahu neúplná a nepřesná. Odvolací soud chybně převzal zjištění soudu prvního stupně, že mezi žalovanou a Českou spořitelnou, a. s. byla dne 1. 6. 2009 sjednána smlouva o úvěru podle a násl. obchodního zákoníku, ačkoli se jednalo o smlouvu nepojmenovanou, uzavřenou podle obchodního zákoníku. Dovolatelka rovněž namítá, že žalobkyně a její právní předchůdkyně jí zasílaly y na neexistující adresu, kterou jim nikdy neuvedla.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Námitka průkazu pravosti a správnosti listinných důkazů o výši dluhu z úvěrové smlouvy, které v řízení žalobkyně předložila, nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle , neboť směřuje do skutkových zjištění odvolacího soudu, která nelze podrobit dovolacímu přezkumu. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů totiž v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Dovolatelka v dovolání ani neuvedla žádné skutečnosti, pro které by bylo možno pochybovat o pravosti a správnosti soudem hodnocených listinných důkazů.

Námitky dovolatelky týkající se zasílání listin na neexistující adresu a posouzení smlouvy ze dne 1. 6. 2009 jako smlouvy inominátní postrádají vymezení přípustnosti dovolání podle Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je však obligatorní náležitostí dovolání, což Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s těmito námitkami neuvedla o přípustnosti dovolání ničeho. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ), dovolatelce marně uplynula (srov. větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle odmítl.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a dále proti té části jeho rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudem prvního stupně, není vzhledem k přípustné, neboť jak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalobkyni byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně, tak výše nákladů, k jejichž náhradě vůči žalobkyni byla žalovaná zavázána před odvolacím soudem, nepřevyšují částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ). Nejvyšší soud proto dovolání ve zbývajícím rozsahu podle odmítl pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 9. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u spředseda senátu