Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 84/2014

-118

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka VEMITRANS LG s. r. o., se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1019/27, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25867172, zastoupeného JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Neklance 904/26, PSČ 150 00, o insolvenčním návrhu věřitele RALU, s. r. o., se sídlem v Nitře, Dvorčianska 72, PSČ 949 05, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36356743, zastoupeného Mgr. Davidem Gregorem, advokátem, se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. Října 2188/9, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. , -106, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 27. února 2014, č. j. -77, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele RALU, s. r. o. tak, že (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka VEMITRANS LG s. r. o. (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku) a určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III.

Ve vztahu k výroku o zjištění dlužníkova úpadku odvolací soud – odkazuje na ustanovení až 3, a , o úpadku a způsobech jeho řešení () – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v řízení byl osvědčen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, když bylo prokázáno, že dlužník je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 4,4 mil. Kč) vůči více (celkem třinácti) věřitelům, přičemž dlužník současně ničím neosvědčil, že měl k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud předesílá, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení ).

Prostřednictvím námitek, jež jsou dle svého obsahu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, stejně jako výhradou, že soudy nižších stupňů neprovedly dovolatelem navržené důkazy, dovolatel způsobilý dovolací důvod nevystihuje ( ) a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.

Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, nadto plyne zcela zřejmě z ustanovení věty druhé (srov. dále v této souvislosti nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2010, pod číslem 183, popř. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. ).

Nad rámec výše uvedeného lze poznamenat, že dovolatel zcela pomíjí, že důkazy, jež má za opomenuté, byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly (nemohly být) pro výsledek odvolacího řízení určující. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má i při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku ( ). Dále v této souvislosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. ), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. ), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. .

I kdyby tak dovolatel uplatnil (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu) výhrady k právnímu posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že insolvenční navrhovatel byl aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu), šlo by o námitky objektivně nezpůsobilé zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné.

Způsobilý dovolací důvod ( ) nevystihuje ani námitka, podle níž byla dovolateli v průběhu řízení nesprávným postupem insolvenčního soudu odňata možnost jednat před soudem; jejím prostřednictvím totiž dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo ze dne 2. června 2014, sp. zn. ).

Dovolání konečně nečiní přípustným ani námitka dovolatele, podle níž se soudy nižších stupňů „nezabývaly posouzením insolvence dlužníka z hlediska schopnosti a možnosti plnit závazky, tedy se nezabývaly skutkově posouzením majetkové sféry dlužníka“. Bez zřetele k tomu, že uvedené výhrady zjevně neodpovídají skutečnosti (srov. v této souvislosti str. 12-13 usnesení odvolacího soudu), Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení a 2 v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. V usneseních ze dne 27. října 2011, sen. zn. , a ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak doplnil, že zmíněná teze má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, dovolatel žádnou argumentaci způsobilou samostatně založit přípustnost dovolání proti tomuto výroku neuplatňuje. K tomu srov. závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2016

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu