Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4040/2015

33 Cdo 4040/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně R. S., zastoupené JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Hradební 548/3, proti žalovanému V. S., zastoupenému JUDr. Martou Fedorkovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Mostecká 290/3, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2014, č. j. -48, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2015, č. j. -83, takto:

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marty Fedorkové, advokátky se sídlem Hradec Králové, Mostecká 290/3.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. -83, potvrdil rozsudek ze dne 10. 11. 2014, č. j. -48, jímž Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu o určení vlastnictví žalobkyně k nemovitostem a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), spatřuje v tom, že „napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a důvodnost v tom, že „rozhodnutí soudů obou instancí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ ( ). Soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně posoudil otázku nedostatku její aktivní věcné legitimace, a na základě vlastního vylíčení skutkových okolností namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení jejího práva na vrácení daru ( a , , ve znění do 31. 12. 2013 - viz ; dále jen „obč. zák.“).

Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ), opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (srov. ). proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle a věty první zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oproti přesvědčení žalobkyně není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve smyslu přípustné, neboť není splněn předpoklad přípustnosti, jenž žalobkyně vymezila v dovolání. Nejvyšší soud se opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval posouzením otázky promlčení práva na vrácení daru (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 22/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud nastolenou otázku posoudil v souladu se zmiňovanou judikaturou dovolacího soudu. K části námitek žalobkyně se sluší (obiter dictum) poznamenat, že nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod podle Není zpochybněním právního posouzení věci, jestliže žalobkyně na základě vlastní verze skutku prosazuje (od odvolacího soudu odlišný právní závěr), že její právo na vrácení daru se nepromlčelo.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl ( dst. 1 věta první ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 16. srpna 2016

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu