Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3776/2012

U S N E S E N Í

J. B.,

M. B.,

o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2012, č. j. -156, takto :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově poté, co připustil změnu žaloby na uložení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 1147 pro k. ú. R.v P., a to zastavěnou plochu - rekreační objekt, zastavěnou plochu - rekreační objekt (dále jen „nemovitosti“), rozsudkem ze dne 13. dubna 2011, č. j. -111, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. března 2012, č. j. -156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Oba soudy shledaly úspěšnou námitku žalovaného, že právo žalobkyně na vrácení daru se promlčelo marným uplynutím tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal okamžikem, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 obč. zák., tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.). Vyšly totiž ze zjištění, že žalobkyně, která v roce 1996 darovala žalovanému ideální polovinu nemovitostí, jej vyzvala k vrácení daru z důvodu, že jí od března 2000 dosud neumožnil vstup do darovaných nemovitostí, až dne 8. 3. 2010, kdy doplnila žalobu v této věci (protokolárně před dožádaným Městským soudem v Brně) a tím - částečně - odstranila její vady. Výzva žalobkyně spolu s doplněním žaloby byla žalovanému doručena dne 6. 4. 2010. Žalobkyně neprokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení daru dříve. Nestalo se tak v jejím přípisu ze dne 9. 2. 2001, v němž žádala žalovaného pouze o vydání klíčů, ani v průběhu řízení o vrácení daru, zahájeného k návrhu žalobkyně dne 8. 2. 1999 a vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. . Soudy v uvedeném řízení shodně dovodily, že žalobkyně nesplnila jednu ze dvou podmínek vrácení daru podle § 630 obč. zák., a to jednostranný právní úkon, jímž by vyzvala žalovaného k vrácení daru z důvodu nezaměnitelně identifikovaného jednání žalovaného. Jestliže žalobkyně tvrdí, že žalovaný jí od března 2000 v rozporu s darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene znemožnil užívat nemovitost, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že již v tomto okamžiku se žalovaný vůči žalobkyni choval způsobem hrubě porušujícím dobré mravy a žalobkyni začala plynout tříletá promlčecí doba k uplatnění práva na vrácení daru žalobou u soudu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle , , ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „ “ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení , jímž se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé zákony); dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno a dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Bez významu jsou proto výhrady žalobkyně zpochybňující skutkový závěr, že žalovaného vyzvala k vrácení daru poprvé až v podání ze dne 8. 3. 2010, námitkou, že tak učinila písemně i ústně již v roce 2000, dne 9. 2. 2001 a dne 25. 2. 2001, jakož i v průběhu řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. . Posouzení, zda korespondence a podání žalobkyně obsahovaly její projevy vůle směřující k vrácení daru adresované žalovanému, tedy otázka co bylo obsahem těchto listin, je totiž otázkou skutkovou, nikoli právní, a tedy uplatněním nezpůsobilého dovolacího důvodu podle (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000).

Prosadit se nemůže ani argumentace, že žalovaný se dopustil jednání hrubě porušujícího dobré mravy i tím, že dne 25. 11. 2007 podal návrh na zrušení věcného břemene, které bylo zřízeno ve prospěch žalobkyně v souvislosti s darováním nemovitostí, neboť označením (identifikací) závadného chování žalovaného vůči žalobkyni ve výzvě k vrácení daru ze dne 8. 3. 2010, která byla součástí (doplněné) žaloby, byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování (nevyzvala-li žalobkyně žalovaného k vrácení daru pro takové závadné jednání, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní).

Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka proti závěru, že se promlčelo právo žalobkyně domáhat se vrácení daru z důvodu jednání žalovaného spočívajícího v tom, že jí bránil od března 2000 ve sjednaném rozsahu užívat nemovitost. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i odborná literatura je zajedno v názoru, že tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. pro uplatnění práva na vrácení daru v případě, kdy k hrubému porušení dobrých mravů, zakládajícímu právo na vrácení daru, došlo soustavným (opakovaným) porušováním dobrých mravů, počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného dosáhlo intenzity chování hrubě porušujícího dobré mravy a naplnilo tak znaky uvedené v § 630 obč. zák., tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé podáním návrhu (žaloby) u soudu. Je-li úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. založena na dlouhodobém (soustavném) porušování dobrých mravů, pak pro počátek běhu promlčecí doby nemůže být rozhodné, zda a jak dlouho trvaly podmínky pro uplatnění práva, neboť promlčecí doba počala běžet dnem, kdy (poprvé) byly naplněny zákonné podmínky pro počátek jejího běhu a další trvání těchto podmínek je z hlediska promlčení nerozhodné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 2865, a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. . Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, 1801 s.). Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito judikatorními závěry v souladu. Způsobilou zpochybnit správnost závěru, že právo žalobkyně domáhat se vrácení daru je promlčeno, není ani námitka, že v souvislosti s probíhajícím řízením, vedeném pod sp. zn. , došlo ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu obč. zák. V tomto ohledu stačí poukázat na rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 8. 2002, č. j. -108, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2003, č. j. -155, s jejichž odůvodněním nejsou v rozporu úvahy odvolacího soudu ohledně běhu promlčecí doby (totéž platí o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. -231, jímž bylo zastaveno dovolací řízení ve věci dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2003, č. j. -155, na něž žalobkyně v dovolání poukazuje).

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2013

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu