Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1416/2013

U S N E S E N Í

a) J. K.

a

b) A. K.

,

zastoupených JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 117/32, proti žalované

M. H.

,

zastoupené Mgr. Janou Rudou, advokátkou se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Dolní 1567, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 10. 2012, č.j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.400,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jany Rudé, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2011, č.j. -83, není přípustné podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „“, srov. čl. II, bod 7. ), a přípustnost nelze dovodit ani z , neboť předestřené právní otázky již byly Nejvyšším soudem vyřešeny a odvolací soud rozhodl v intencích přijatých judikatorních závěrů.

Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně a vyjádřil se též k aplikovatelnosti , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ).

Z judikatury dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. ) se také podává, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování.

Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil také v tom směru, že není vyloučeno, aby výzva dárce k vrácení daru coby jednostranný právní úkon adresovaný obdarovanému, splňuje-li předepsané náležitosti hmotného práva, byla obsažena v žalobě, konkrétně v té její části, která obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (žalobní návrh rozsudečného výroku je procesněprávním úkonem adresovaným soudu, který v sobě bez dalšího výzvu k vrácení daru obsahovat nemůže). Doručením stejnopisu takové žaloby obdarovanému je – v případě naplnění zákonných předpokladů – splněna hmotněprávní podmínka zániku právního vztahu z darovací smlouvy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. ). Žaloba v souzené věci v sobě výzvu k vrácení daru neobsahuje, naopak žalobci se domáhají určení svého vlastnického práva s odůvodněním, že „žalované zaslali dopis ze dne 24. 9. 2009, téhož dne odeslaný, ve kterém byla žalovaná vyzvána k vrácení daru uvedeném v čl. I. do konce října 2009. Žalovaná dobrovolně tuto výzvu nesplnila.“

Nejvyšší soud již také opakovaně vyložil, že tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. pro uplatnění práva na vrácení daru počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 obč. zák., tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. ). Promlčecí doba běží odlišně v situaci, kdy k hrubému porušení dobrých mravů, zakládajícímu právo na vrácení daru, došlo jediným jednáním obdarovaného dosahujícím značné intenzity (např. fyzickým napadením), a jinak v případě soustavného (opakovaného) porušování dobrých mravů. Podle § 101 obč. zák. běží promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé podáním návrhu (žaloby) u soudu, což v případě jediného dobré mravy intenzivně narušujícího jednání obdarovaného znamená, že začne běžet ode dne následujícího po dni, v němž k tomuto závadnému chování došlo. Dochází-li k jednání obdarovaného dosahujícího intenzity hrubého porušení dobrých mravů v delším časovém období, je pro závěr o důvodech pro vrácení daru určující okamžik posledního jednání obdarovaného, jímž lze již jeho chování prohlásit za hrubě porušující dobré mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. ). Dovolatelé v rámci své argumentace evidentně přehlédli závěr posledně uvedené právní věty.

K přípustnosti dovolání nevede ani námitka, že výkon práva vznést námitku promlčení byl v posuzovaném případě v rozporu s dobrými mravy, případně námitka o neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.

Ustanovení § 3 obč. zák., podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. ). Námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou ovšem nastat situace, v nichž uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. ). Rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze se vznikem práva, ale z okolností, za nichž byla tato námitka vznesena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ). Je zřejmé, že okolnost uváděná dovolateli, že žalovaná „nemohla být při převodu v dobré víře“, nijak nesouvisí s okolnostmi, za nichž byla námitka promlčení uplatněna, jinak řečeno, nemohla mít vliv na to, zda žalobci marné uplynutí promlčecí doby zavinili (případně z jakých důvodů) či nikoli.

Ani námitce dovolatelů o absolutní neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.), který spatřují v tom, že žalovaná je při uzavírání smlouvy úmyslně uváděla v omyl, jestliže konečná podoba smlouvy neodpovídala dohodnutým podmínkám, nelze přiznat opodstatnění. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. , dovodil, že i úmyslné uvedení účastníka v omyl je v rozporu s dobrými mravy; v takovém případě však nelze použít obč. zák., který předpokládá, že dobrým mravům odporuje obsah smlouvy; uzavření smlouvy v omylu řeší speciální ustanovení obč. zák., podle něhož je třeba postupovat (srov. ). Ostatně je zřejmé, že ani žalobci o neplatnosti darovací smlouvy z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy neuvažovali, neboť s ohledem na účinky absolutní neplatnosti ex tunc (od počátku) by výzva k vrácení daru neměla žádný smysl.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 5, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „“), tj. částkou 2.100,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 advokátního tarifu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu